SP MTB Nové Město 12.-14.8.

Prolog

Cyklistická termínová listina je hustá jako blázen a akce se nepochopitelně kříží: jede se MTB ME v Dohňanech, paralelně MČR žáků, kadetů a juniorů na silnici v Příbrami. Kořeneckou „Vrchovinou” uhýbáme na neděli 7.8., aby se jí mohl zůčastnit domácí borec Patrik Kolář. U „Větřáku” se za námi zastavují naši úspěšní z Dohňan - Nikola s Radimem. Jedou již najíždět tratě v Novém Městě, kde se za týden jede bikový „svěťák”. Kořeňákům počasí vyšlo, prudký liják přichází až po závodě. Zasahuje i Nové Město, takže naši přijíždí na mokrou trať. Předpověď počasí na příští víkend ukazuje, že se s největší pravděpodobností pojede za sucha. Přesto naši aktivně vyjíždějí a záhy se naplňují Radimova prorocká slova, která vyřkl, ještě než s Nikolou vyrazili: „To nedopadne dobře…” A „richtik”… Nikola na kluzké, nevyzpytatelné trati padá na obávaném „Dropu”. Zpočátku to vypadá pouze na naražené rameno a odřeniny. Rameno ale bolí dál, naši trénink končí a když bolesti přetrvávají i večer, je nezbytné vyhledat ráno doktora. RTG fotka je neúprosně pravdivá: zlomená klíční kost! Na SP může Nikola zapomenout…

Díl první

Aktivně v akci bude v top závodech tedy jenom Ráďa. V zázemí akce však podle plánu bude fungovat naše skupina pracantů. Dodržujeme slib daný Meridě a již ve čtvrtek 12.srpna míří do hotelu Medlov nedaleko Nového Města dvě invazní vozidla: Petr veze manželku Ivanu a rajdry Patrika Koláře s Ádou Sekaninovic, Pepa Barák zase syna Martina, manželku Helenku a Evu Zemánkovu. V hotelu u známého rybníka máme tu čest být ubytovaní s renovovanými týmy z Německa, Itálie, Španělska… Ubytování je luxusní, tradičně se dělíme na kluky a holky. Doráží za námi ještě Peťa Bořil a zítra nás posílí také Šmídovic „familly”. Užíváme si večeře do sytosti, za 200.- Kč můžeme „zpráskat”, co se do nás vejde. Adam s Patrikem tomu fakt solí, ještě štěsí, že je nevidí trenér… Po obligátním čištění zubů (myslím tím čištění zubů pro dospělé) uleháme, ráno máme být v 8.00 v areálu u objektu zavný „Raketa” a hlásit se Lukinovi Vlachovi a pí. Svoradové. Jedeme po vlastní ose neb selhává hromadný svoz dobrovolníků autobusem. Jeden z našich kolegů nám ukazuje zkratku, takže na místě jsme v pátek 13.8.2011 včas. Bojové rozdílení je stručné a vcelku srozumitelné. Předávám Lukášovi slíbených 6 vysílaček, které na akci zapůjčili okrouhlečtí hasiči, taky fasujeme mikiny, trička, pití, stravenky… Ivana s Helenkou a Evou jdou v „prvním kole” sáčkovat tašky pro sobotní závod maratonců. Martin Barák je přidělen k dopinkové komisi, mlaďochy čeká rachota v areálu, Petr s Josefem mají za úkol vyčistit komplet trať hlavního závodu od odpadků. Po vlhkých dnech Petr nachází ve smrkovém stojáku praváky. Když se pohybujeme kolem obávaného „Dropu” tají se nám dech. Pár odvážlivců již projíždí tratě a my jsme svědkem ošklivého pádu nějakého Rakušana. Borec nakonec vstává, plivá z úst krev, je v šoku. Uvědomujeme si, že podobných míst s umělě vytvořenými kamennými překážkami je po trati víc. To bude masakr…
Po obědě nahazujeme reklamní bránu firmy ČT4 Sport, která bude v záběru při odpoledních sprintech. Podařilo se nám vydráždit vosy z hnízda… zaskakujeme s Josefem taky na hlavní trati na stanovišti 49, kde střídáme kolegu „Maršála” na jídlo. Lukin nás na odpoledne rozděluje na sprinterský okruh. Dostavuje se ještě rampa, u které budeme s Josefem při sprintech. Radou o zabezpečení plynulého nájezdu a sjezdu z rampy snad přispíváme k tomu, že se tam odpoledne nikdo v těch fofrech „nezramuje”. Holky jsou mezi tím převeleny ke vstupnému. Začínají se pomalu courat lidi, doráží i Šmídovic a hned nás posilují. Závod probíhá hladce, pádů je minimum stejně, jako úspěchů českých barev. Čekáme do 21.00 na holky, které ještě řeší vstupné na večerní koncert Support Lesbiens. Lidí docela dost, počasí pořád vlhké, krápe… Jak jsme všichni volní, velíme k ústupu na Medlov. V hotelové restauraci stíháme ještě kafíčko, jinak čerpáme z vlastních zdrojů na hotelových pokojích. Šmídovi dovezli basu piv, takže jsme v poho soběstační. Čištění zubů nešidíme, ale na kutě jdeme včas: zítra nás čekají závody juniorů a „třiadvacítek”. Těsně před spaním ještě Petr s Josefem meditují: „Nepudem spat, verazime zpátky v noce na tratě a vodtaháme z ni te šileny šutre! Přece zde nenecháme Radima a vostatni se zabit…” Než stihnou zrealizovat svoji odvážnou myšlenku, zmohne je naštěstí spánek.

Díl druhý

Pro sobotu 14.8.2011 dostáváme opět ráno od Lukáše a paní Svoradové jasné úkoly: Petr K., Petr B. s Josefem se včera osvědčili na trati, takže dnes je čeká pozice „Maršálů” po celý den. Jožka je na úseku zvaném „AC-DC”, Petrovi K. zústává stanoviště ze včerejška, Petr B. bude v prostoru startu a cíle. „Čtyřicetdevítka” je nejvzdálenější místo tratě. Jako posilu dostává Petr Honzu Šmídu. V tu chvíli oba netuší, že to bude docela šichta. Stanoviště je pod prudkým kořenovým sjezdem, který se jmenuje „Tobogan” a tento úsek je zakončen ještě více kořenovou zatáčkou-vracečkou. A aby to neměli rajdři tak lehké, zatáčka je opačně klopená, zavazí v ní pařez a ve výjezdu z ní je v trati ještě pro jistotu docela statný smrk…

Sobotní story na stanovišti 49.

Předpolední tréninky probíhají klidně. Ráno ještě sprchlo, ale nyní už sem tam vykoukne sluníčko a tratě v lese docela rychle osychají. Junioř a třiadvacítky trénovali už včera, vesměs ale vyjíždí ještě i dnes. Ráďa v národním dresu se kolem nás taky přehnal. Včera měl prý pád na úseku Rock and roll a že ho bolí zápěstí. Při tréninku ale působí jistým dojmem. Před polednem se na trati objevují i „eliťáci” a je to fakt radost vidět mistry při práci. Úsek u st. „49” je záludný. Jarda Kulhavý to projíždí bez problémů, přesto zastavuje, sleduje jak zde jezdí soupeři a namýšlí optimální stopu. Zrovna tak Janka Števková, která se mě dokonce ptá: „Ako to tu jazdí ostatné baby?” Ukazuji jí teoreticky optimální stopu, jak si to myslím já. Terka Huříková se v tomto úseku trápí, zpravidla musí dolů z kola. Julien Absalon se dostáva taky dost do „mlíka”, ale předvádí neskutečný kousek: v nulové rychlosti nadhazuje zadní kolo do směru jízdy a vypálí bez problémů dál po trati..! I José Hermida je fenomenální. Jezdí to zde pokaždé jinudy, ale pokaždé stejně jistě a -s úsměvem! Půl hodiny před startem juniorek máme vyhnat všechny z tratě. Jsem překvapen, jak jsou světové hvězdy disciplinované. Pilná včelka José Hermida už trénuje „přes čas”. Moji kolegové výše na trati si ho asi nedovolili upozornit, že už v „mlíku” nemá co dělat, já se s ním ale nepářu, hvězda-nehvězda: „José out,” křiknul jsem na něj a jsem udiven jeho okamžitou reakcí„ ”Je, ok,„ odpovídá a s úsměvem mizí v prvním možném výjezdu z tratě… Pro mě jeden z nejsilnějších okamžiků víkendu. Juniorky odstartovali. Je jich na 60 a i přes zaváděcí kolo se jich na ”49„ přiřítil docela chumel. Ty holky ještě zdaleka nejsou tak jisté, s kořeny a vracečkou na našem úseku tratě docela zápasí. Kolízí je dost, ale zatím nic vážného. Blíží se konec startovního pole. Zhora se řítí Slovinka. Na kořenech netakticky přibržďuje a přední kolo se jí o jeden z nich zapíchne. Následuje klasický přelet řídítek, natáhla se nám tam na břicho jak široká, tak dlouhá a svojí docela hezkou přední částí těla ”obrousila„ nejeden kořen. K mému zděšení se však vůbec nehýbe! Ani nijak neozývá! A to se zhora řítí ještě asi deset dalších holek. Co teď? Může mít po té ráně i vnitřní zranění. Když s ní hnu, možná ji ”dorazím„… Když ji ale nechám ležet, vlítnou do ní další holky a bude zde ještě větší masakr… S Honzou tedy jednáme, dokud je čas. Nejdříve z ní sundáváme kolo: jeden pedál jí nevycvakl a bik jí leží na zkroucené noze na zádech. Honzík kolo odváží rychle z tratě já stále nereagující závodnici objímám rukama hruď a smýkám ji pryč. Zachrčela. ”Sláva, je živá,„ říkám si v duchu. Bylo to za vteřinu dvanáct, protože sotva jsem ji vysmýkal mimo, proletěly zbývající holky. Slovinku opírám o strom a plesknu ji zprava, zleva po tvářích. Zdá se, že přichází k sobě. Přesto vysílačkou volám doktora. Jak nebohá uslyšela slovo ”doktor„, jako by ji polili živou vodou. Vrávoravě vstala a bere si kolo se slovy: ”Doctor please no, I am OK, Thank you!„ Užasle koukáme, že sedá na kolo a vyjíždí na trať…! Že by znala detailně stav tuzemského zdravotnictví? Vysílačkou tedy doktora odvolávám s informací, že nám ”těžce„ zraněná závodnice ujela. Vypadám v očích zdravotníků asi jako debil. Asi určitě. Přijíždí ”zavírací motorka„ - borce prosím, ať na Slovinku dohlédne, že se zde dost natloukla. Nešťastnice nakonec závod nejn že dokončila, ale dokonce nebyla ani poslední! Rada do života pro svobodné hochy: pro nevěstu jedině do Slovinska! Tam mají opravdu odolné a otrlé dívky a ženy! Klobouk dolů, když projížděla v posledním kole naposled kolem nás, smekl jsem před ní čepici a lehce se jí s úsměvem uklonil. Krev na nohou již měla oschlou, taky se na nás usmála. Když jsem se po závodě šéfdoktorovi omlouval za způsobenou paniku, ptal se mě, jak se to vše odehrálo. Následně mě pochválil: vyhodnotil to jako vyražený dech a já jsem prý holku opět ”nastartoval„ prý tím poloerotickým hrudním chvatem, jak jsem ji smýkal z tratě. Zdatným lapiduchem proti své vůli… Nakonec jsme se tomu zasmáli, ale věřte, ten moment nám do smíchu s Honzíkem věru nebylo… Pak už jsme si závod na ”49" užívali naštěstí bez podobných epizod. Junioři zde byli podstatně jistější a o U23 nemluvě. Radim jel skvěle. Mocně jsme ho v každém kole povzbuzovali, ze 16. místa po pádu to nakonec vytáhla na 12.! Stejně tak jsme hnali vpřed Ondru Cinka, který přišel o zlato pádem na AC-DC. Ale to si nechte vyprávět zase od Jožky Baráka, který ho tahal na svém maršálském stanovišti z díry!
My „maršálové” jsme byli po dojezdu U23 volní. Ne tak holky u vstupného. Ty měli šichtu opět do 21.00. Petr soudí, že čekání nejlépe uběhne tím, když půjdeme něco dělat. A vyhlašuje „Novoměstský den země.” Fasujeme pytle a jdeme dobrovolně ještě vyčistit trať od odpadků. V podvečer je na hlavnímm pódiu slavnostní předání čísel deseti nejlepším mužům a ženám na zítřejší závod ELITE. nenecháváme si to ujít, kluci Šmídovic se dokonce vyfotili s Velkým Jardou! Pak je zase nějaký koncert, holky jsou naštěstí od vstupenek propuštěny trochu dříve. Takže večeře a - co dál? Svozový autobus, který už dnes jezdil, jede až ve 22.00. A teď je teprve 20.00. Martin Barák přichází s nápadem jít pěšky. Toho se okamžitě chytá Petr K. a velí vztyk a vpřed! I když se chodecký peloton roztrhal a z předpokládaných čtyř km bylo nakonec osm, jsme na základně přece jen o něco dříve, než autobus. Kafíčko v hotelové restauraci se již nestihlo, ale den „dojíždíme” z vlastních zásob. Zítra nás čeká to hlavní - závody kategorií ELITE. tak se na to jdeme dobře vyspat.

Díl třetí

Neděle 14.srpna se probouzí do slunečného rána. Zdá se, že počasí na to hlavní, bude ideální. Na snídani hlásí Patrik Kolář nachlazení. Dáváme info rodičům a zanecháváme ho pro jistotu na hotelu, kde si ho vyzvedne táta. Adam Sekanina odjel s rodiči plánovaně již včera, čeká ho silniční etapák v Rakousku. Jinak je naše úderka komplet. Po snídani balíme a na tratě již bereme vozy. Po závodech se na Medlov už vracet nebudeme. Jako osvědčení pracanti na svých postech zaujímáme pozice tam co včera. Nejvíc dostávají zabrat holky u vstupného: ve špičce je v areálu nekutečných 20.000 diváků! A kdo přišel, nelitoval. Hrdina dne - Jarda Kulhavý - nakonec splnil očekávání všech. A nejen on: v akci byli i naši mlaďoši v dopoledním doprovodném dětském závodě a vedli si stejně dobře, jako odpoledne „Kulhec”.

Nedělní story na stanovišti 49.

Posiluje nás ještě pro jistotu Honzíkův brácha Michal. Jejich maminka Martina se včera přihlásila jako zdravotník a funguje od té doby na krkolomné pasáži Rock and roll, i Milan Šmída je od včera traťovým „maršálem”. Pod „Dropem” parkuje pro jistotu sanitka… Na „49” máme malý problém: dnes na nás nezbyla vysílačka… „Prosíravě” si beru mobil na hochy od „Dropu” s tím, že jak jim zavolám o doktora, tak mi ho musí vysílačkou zavolat. Adam se menuje ten hoch,který mi dal svoje číslo. Mimochodem - ještě jsem ho do dneška ze svého mobilu neodmázl… Tréniky jsou v pohodě. Opět se kocháme jistou jizdou Hermidy, Kulhavého, Schurtera, Absalona, Fontany… Nažhavená je i Katka Nash, trápí se pořád Terka Huříková… Nejprve jdou holky a celý závod proběhne z našeho pohledu v klidu a bez epizod podobných té včerejší. Pak vyrazí muži. A to je fakt cvrkot. Z hora se Toboganem řítí k nám, vede je - k naší radosti - Jarda Kulhavý, pestrobarevný had bikerů se kolem nás točí snad tři minuty, než s posledním rajdrem „proplazí” do další traťové pasáže. Po trati je neskutečné množství lidí a tak jako včera, i dnes je naším dalším úkolem pohlídat, aby nikdo zbytečně nelezl „do mlíka”. Daří se to, i když občas je třeba použít píšťalku či zvednout hlas. Podle mocného povzbuzování davů slyšíme, kde se čelo závodu - tj. Jarda Kulhavý - právě pohybuje. Běhá z toho mráz po zádech, další docela silný zážitek víkendu. Jarda jde jako stroj. Tu naši „mrzáckou” zatáčku u stanoviště „49” projíždí jedno kolo za druhým jako přes kopírák a zcela čistě. Solí to už s náskokem. Nejdříve se zdálo, že jedině José Hermida bude mít šanci s ním svést souboj, ale po defektu se propadl a úlohu (marného) stíhače přebírá Nino Schurter. Říkám marného neb dnes je Jarda k neporažení! V šestém kole se vyskytne na naší vartě problém. Je to zrovna v době, kdy za námi na stanoviště přišli Hlubinkovi. Pole je roztrhané a náš krtický úsek projíždí rajdři již více-méně bez potíží. Sluníčko ale pije závodníkům síly, stejně jako náročná trať. Solí to kolem nás Angličan, nejezdí špatně, tak kolem 30. místa. Seskákal přes kořeny z kopce do zatáčky, vybral ji vcelku bez problémů, ale v okamžiku jeho mocného záběru ve výjezdu má bohužel zadní kolo na šikmém kořenu. Smýkne to s ním do strany a bokem to napálí do smrku, který je za zatáčkou v trati, jak jsem výše zmínil. S bolestným výkřikem padá… Přibíhám, pomáháme mu z kola. Říkám mu aby se postavil, ale on při pokusu o toto znovu klesá se zkřivenou tváří bolestí k zemi. Je zle, tuším… A my nemáme vysílačku… Borce opatrně odtáhneme mimo trať. Syká bolestí, je pobledlý a samozřejmě zpocený… Posílám Honzíka, ať doběhne pro sanitku a paralelně volám na mobil Adamovi-kolegovi „maršálovi” na „Dropu”. Modlím se, aby to vzal… Ozává se. „Adame, prosím pošli mě sem rychle sanitku, jeden to tady vzal o strom a nemůže se postavit na nohu!” Adam je v obraze: „OK, posílám Ti na ”49„ sanitku,” odpovídá. Přibíhá Honzík a za ním jede sanitní vůz. Netrvalo to déle než 5 minut, mě to přišlo ale jako věčnost, nešťastný biker kňučí pořád bolestí… Později jsem se dozvěděl, že doktor, když slyšel, že sanitu volá zase „čtyřicetdevítka” nechtěl - po včerejší zkušenosti se mnou - vůbec vyjet s tím, že zase zbytečně panikařím. Nakonec ale naštěstí přijeli a tentokrát měli skutečně práci. Hocha z Britských ostrovů na místě opečovávali dobrých 20 minut, aby nakonec rozhodli o neprodleném převozu do nemocnice s podezřením na zlomeninu kyčle. Tato diagnóze se nakonec potvrdila… Toto už byl ale poslední horor dne. Pak už jsme jen slyšeli sílící řev - to jak Jarda triumfálně zakončoval vítězný závod. Náš úkol po dojezdu ale byl jasný. Žádné lenošení, ale „odmlíkovat” trať. „Mlíka” SHIMANO modro bílá jsou prvně použita a já tuším naši šanci. Za týden se jede finále „Vrchoviny” na Benešově a vůbec by nebylo špatné, mít trať označenou páskami ze „svěťáku”. Po hodině práce se pytle shromaďují u „Rakety” a když se dovoluji Lukáše a Honzy Svorady oba svoně říkají: „V pohodě, vezmi si, koloik uvezeš!” Tak jsme Obci Benešov ušetřili cca 1000.- Kč minimálně.
Bereme zpět od paní Svoradové 6 vysílaček a loučíme se s ní, Lukášem, Honzou Svoradou. Plni dojmů jedeme ku domovu. Kdo neviděl novoměstský svěťák, ten jako by nebyl. A my ho viděli z obou stran! Byla to vskutku „Novoměstská symfonie” se vším všudy. A za rok bude repete!

Fotky: z našeho pohledu