BBP Okrouhlá 3.12.

Náběh zimní přípravy je plynulý a účast MORAVCŮ na běžecké race v obci sportu zaslíbené je podle očekávání vydatná. V mládežnických kategoriích se to pro nás i leskne medailově. Adélka Šafářová opakuje triumf z Jehnic a vítězí mezi staršími žákyněmi. Při své běžecké premiéře válí i Kristýnka Lošťáková – dobíhá čtvrtá! Filip Koukal je ve stejné kluččičí kategorii třetí. Ve startu mladšího žactva má nehoráznou smůlu Michal Šmída: po startu je jedním ze soupeřů nešťastně stržen k zemi… Michal samo že nevzdal, podal heroický výkon a fůru soupeřů ještě dal. Škoda, natrénováno měl na „bednu", snad příště…
Pak už šla na startu „pětka„. Třetí z této smečky spatřuje v juniorech cíl Ráďa Kovář, takže další „placka”! Zdatně si vedl i jinak sváteční běžec Adam Sekanina z našich holek byla nejlepší Peťa Dvořáková.
„Desítku„ jsem viděl, jako přímý účastník, takto: Na startu je nás jak psů – přes 200. Klouže to, ale já jsem v klidu. Poběžím tradičně „chvost” tak věřím, že mě to soupeři udupají. Start je v pohodě, neblbnu, držím si svoje tempo. Při seběhu k Melkovu jde ještě pár lidí přese mě, nevzrušuji se a jdu dál tempem pomalým, ale strojovým. V lese začínají první stoupání a tady se situace obrací. Tempaře a především tempařky z úvodu začínám předbíhat. Kromě Terky Tlamkové dobíhám sympatickou „girl„ v čepici, která šla přede mě pod pobjektem místního ZD. Pro další cca 3km si jsme souzeni. Započínám „holovětný” hovor – chytá se. Při výběhu z lesa vyzvídá, jak je daleko ještě do cíle. Ujišťuji, že ne moc, za to ale pořád do kopce. Že už toho má docela dost a sundává si čepici. Rusovláska, fakt „kocór„. Cestou-necestou, polem-nepolem „polykáme” společně stanovenou distanc, v prudších stoupáních ji očividně táhnu. Na pravoboku se objevila cílová obec, terén se zplošťuje, stoupání už není tak markantní. Vedle krásné-neznámé soupeřky se mi běží dobře, taky ale už cítím přehřátý agregát. Vytáhneme „dečku„, napadá mě a taky sundávám čepici. Osudová chyba. Když uviděla, že jsem na hoře, na hlavě skoro „úplně bez”, zvýšila krokovou frekvenci tak, že jsem již nebyl schopen její nástup zachytit… Evidentně se mé vizáže polekala a zkrátka přede mnou radši – utekla… V cíli mi dala skoro tři minuty… Chybami se člověk učí! A tak už jsem se jen vzrušil prohraným soubojem s Jirkou Kroupu. Předběhl mě po stratu pod ZD, já ho dal v lese u Vratíkova, on mě doběhl a skolil cca 800m před cílem. Přesto potlesk pro mě v cíli od našich MORAVCŮ i okrouhláků potěšil, potěšila i skutečnost, že jsem doběhl do „dvoustovky". Na Standy Juránka jsem ztratil asi jako loni, takže taky dobrý… Kamarád Jedlička mě ale letos natřel brutálně. Musí snad trénovat, nebo co? Že jsem si ale oproti loňsku zlepšil čas (dostal jsem se po 50 minut) i přesto, že moje tělesná schránka zase o rok zchátrala, to mě hlavně hřeje u srdíčka.

Fotky: Veronika a Petr Koudelkovi.