BBP Okrouhlá 4.12.
Naše dětská „živá stříbra” nezklamala. Klučiska Šmídovic, Lukas Dokoupil, Terka Obořilová, Tomík Tlamka, Kristýna Dokoupilová i Aňa Zemánková ukázali, že běhat umí! Pitvat běžecké kvality Adély Šafářové, sester Tlamkových, Niky Hlubinkové, Jany Bezdíčkové, Kuby Šafáře, Evy Zemánkové či Markéty Parolkové by bylo taky nošením dříví do lesa… A umístění Peti Bořila a Honzy Šubrta v elitní třicítce muselo trenérovi Martinovi taky udělat tradost. O běžeckých schopnostech Víti Prudka nemluvě…! Takže jak to na velkém okruhu vypadalo v reálu?
Fotky: Martin Bezdíček.
„Reportáž psaná maníkem, co těch něco přes osm kiláků dal…”
Před startem klábosím s bikerem Vaškem Strnadem a já si v duchu přeji, aby mu Peťa Bořil s Honzou Šubrtem pořádně „prohnali faldy”. Ujišťuji ho, že já mu budu zaručeně pouze krýt záda… Taky si přejeme úspěch se Standou Juránkem. Ten mi namlouvá, že ho tentokrát určitě „klepnu”… Beru to jako zdvořilostní kompliment. Tento případný výsledek by byl holým šílenstvím… I kdyby jo, tak přece nemůžu porazit čerstvého „Otawa SENATORS!” Letos jsem ještě neběžel delší štreku, než při dobíhání autobusu. Takže na základě této skutečnosti si stavím osobní reálný cíl pro tento závod: nebýt poslední a zkusit se do cíle dokomíhat v čase pod jednu hodinu… S pořadateli domlouvám pro splnění tohoto úkolu, co se dá: na kilometru č.5 je pro mě připraven tažný polární pes jménem „ANGIE”, který mě má v případě potřeby urychlit a na kilometru č. 6 je připraven můj kamarád s válečnickým jménem „PAJŠL” s razantním občerstvením, které má zaručeně způsobit moji akceleraci v posledním úseku tratě. Osobně se před startem cítím OK a abych nevypadal jako debil, dělám krátce před startem prostocviky tak, jak moji soupeři - slovutní běžci. Na start si zalézám na chvost startovního balíku - dobře vím, že jinam nepatřím. Chci se vyvarovat loňské taktické chybě, kdy jsem šel první, profilově nenáročné kilometry, příliš ostrým tempem a ve druhé polovině trati (která je výhradně do kopce) jsem musel přecházet v trapné pochodové cvičení… Po startu se moje závodnické emoce daří držet na uzdě. Jsem v klidu, když vidím, že mě všichni předbíhají. Říkám si v duchu: „Počkejte v kopcích!” Trať je v poho. Mají to seškrábnuté radlicí, běží se po tvrdém, moje stabilita je i po předstartovním doplnění výživných tekutin OK. Ne že bych se přehříval, před lesem sundávám rukavice. Pořád jsem s někým v kontaktu a v prvních lehčích stoupáních nad vodní nárží Bělá poznávám, že taktika byla správná: ti co mě z kopce válcovali teď nestíhají! Několik soupeřů drtím, vím ale, že více méně držíme společně chvost startovního pole. Hlavně nebýt úplně poslední a nepřejít do potupného pochodového cvičení… Vybíháme z lesa. Před námi planina, která je jenom do kopce. Teď se mi hodí síly ušetřené při postartovním sešupu do údolí. Kmitám svoji nevalnou frekvenci v souladu s písní bratří Ebenů: „Jen co noha nohu mine…” Držím se ve skupině se dvěma soupeři - podle jejich obličeje jsou to ale asi borci ode mně podstatně starší - v kategorii „druhých - třetích rakví”. Vybízím je ale svým nástupem k aktivitě. Nicméně i toto naše relativně svižné tempo nazajistí, aby nás nepřeválcovali - nějaké tři „baby”..! Obec Okrouhlá je již na dohled. Jsem zvědav, zda je připravená tažná fena ANGIE, která mi má v případě potřeby zachránit život. Vše běží podle plánu, ANGIE je ve střehu a nažhavená mě spasit. Pozor ale! Mám kyslíku pořád dost a ANGIE s díky nevyužívám! Ani následná „PAJŠLOVA živá voda” není třeba„! Půl kilometru mě doprovází Tomík Tlamkůj, moje vidění je už ale vysílením rozmazané, přesto myslím, že to byl Tomáš, kdo nějakou dobu se mnou běžel. Vybíháme opět z obce směr ”Kudlinka„, do cíle už opravdu nechybí mnoho. Přede mnou je ještě jeden ”vetoš„, kterého bych moh´ na závěr dát. Pomalu se k němu blížím - už od lesa. Původně jsem myslel, že je to žena - blondýna. Je to ale chlap - veterán, který nemá vlasy blond, ale je už stářím tak šedivý… Smekám před ním, ale nešetřím ho a cca jeden km před cílem mu nekompromisně ukazuji záda. Kéž bych v jeho věku dokázal tuto trať jít za X let jako on! Ještě jeden soupeř je na dostřel. Kámoš Jedlička z Cetkovic. Kdyby jsme běželi až na Vratíkov, tak bych ho asi dal, takhle mě chybí cca 2 vteřiny… Potlesk a povyk lidiček reagujících na cílový doběh jednoho z outsiderů hřeje… Oproti loňsku žádný pochoďák, takže první cíl splněn… Čas hrubo pod hoďku a celkové 133. místo je v BBP mým rekordem! Též splněno! Těsná prohra s ”Jedlou" ale mrzí a kazí dobrý dojem z akce… Jen počkej Jedličko - příští rok!
Komentáře