ČP Okrouhlá 6.6.
Okrouhlou máme jako jeden ze dvou vrcholů sezóny (vedle mistráku ve Varech) a tajně sníme o zlatě… Naši jsou připraveni dobře, vcelku známou trať mají dostatečně naježděnou. S podporou fanoušků a když bude padat karta, může se stát cokoli. Na našich je vidět bojovnost a odhodlání prodat litry potu z přípravy, nervozita nepřesahuje míru, úměrnou důležitosti okamžiku. Opět máme strach o počasí: po úvodních nadějných prognózách je oficiální v verdikt meteorologů na sobotu skeptický. Má pršet. Věc bere do svých rukou (nejen) Koudelka a osobní intervencí u Vlastíka MORAVCE nakonec dosahuje toho, že se všechny starty odjely za sucha a déšť zkrápí „místo činu" až po vyhlášení výsledků! To už ale bujaře slavíme a je nám to vcelku fuk! Nikola zlatá, Radim stříbrný, Adam čtvrtý – to jsou naši TOP hrdinové dne, ale pochvala míří i ostatním našim, kteří si všichni vylepšili nebo vyrovnali svoje letošní maxima. Především se ale rvali jako lvi, po vzoru zarputilosti tak vlastní Vlastu MORAVCOVI, kdy ale nechyběla ani potřebná lehkost, ladnost, jistota a sebedůvěra. Když Radim v Hostýně vyjel z lesa do cílového kopce za Niplem druhý, poznal jsem pocit štěstí od našimi hokejisty pozlaceného Nagana ´98 nepoznaný. S odstupem času jsem si uvědomil, že jsem čekal na tuto prchlivou, pomíjivou chvilku pocitu, kterému se asi říká štěstí, víc jak 11 let… Na chvilku, která vyvažuje všechnu tu lopotu kolem MORAVCE, a pro kterou stojí za to se pořád o něco snažit. Netušil jsem, že ani ne za dva měsíce si dám v těchto pocitech repete. Ze závodu v Okrouhlé jsem paradoxně nic neměl z Vám známých důvodů, které tady nebudu opakovat. Když jsem na kole konečně dorazil na tratě, hlásil spíkr, že končí závod kadetek a že se blíží vedoucí závodnice. Zastavil jsem poblíž cíle a nastražil svoje docela vyvinutá ušiska. Když ohlásil jméno Nikoly Hlubinkové, práskl jsem s kolem a uháněl poblahopřát Nikole (opravdu jsem byl u ní první), zažívajíc opět nagánsko-Hostýnský pocit štěstí a blaženosti. I když by se nám už nic víc v rámci MORAVCE nikdy nepovedlo, pro tyto dva pocity stálo sedmileté úsilí za to! O Radimově stejně skvělém druhém místě následné nehorázné smůle v podobě rozřízlého lýtka, jsem už viděl předem, Nikolin výsledek byl onou pravou třešničkou na dortu. Z dalšího průběhu závodu jsem opět nic neměl, protože nastal čas radosti a veselí! Oslavy započaly přímo na trati, pak se přesunuly do naší mateřské restaurace Morava Benešov (zde nám dělali milou společnost ostaravaci - „maxíci„ spolu s rodinou Rezkových), abychom s Rezkovými doma v pozdních nočních hodinách vše slavnostně dokonali. Naši přatele z ostravy už dobře ovladaji naž bojovy pokřik: Zvítězííííme, zvítězíííme, zvítězíííme MÓÓÓRAVEC, hej, hej! Stejně tak jako se nam dobře daři mluvit jejich „kratkozobackym” dialektem. Jak už jsem řekl mnohokrát: sport sbližuje! I po skvělé Okrouhlé je ale třeba zůstat nohama pevně na zemi, dál tvrdě pracovat s notnou mírou pokory a úcty k soupeřům. Jisto jistě smrtící by pro naše úspěšné bylo, kdyby jim letošní TOP výsledky „vlezly do palice"… Budeme toto ostře sledovat a když bude v tomto směru něco hrozit, přistoupíme již k osvědčenému přeměřování nosu (jak moc ho kdo má nahoru). Víme, že obhájit úspěch je vždy mnohokrát těžší, než jej poprvé vybojovat. Okrouhlá nás logicky ponoukla k vytýčení dalších dvou smělých cílu našeho bikerského programu: 1. Aby se naši probojovali do reprezentačního výběru a aby se výkonnostně udrželi mezi nejlepšími až do dospělých kategorií. Jinými slovy, aby Nikola nebo Radim (nebo kdokoli jiný) dokázali něco podobného, jako na Okrouhlé , i v dospělosti! Howgh, domluvil jsem!
Fotky: Veronika Koudelková.
Komentáře