ČP Kuřim 6.9.2008

Před Kuřimským finále jsme drželi palce Hlavně Nikole, která měla na dosah celkové stříbro. Stačilo jediné: opět dokázat porazit „apačku„ Karolínu Novotnou, jak se jí to v průběhu sezóny vcelku dařilo. Nakonec to, pravda, nedopadlo, ale Nika si nemusí nic vyčítat. Závod měla rozjetý skvěle, výborně odstartovala a vedla až do druhého stoupání. Tam nastoupila Karolína, ale naše borka její nástup zachytila s podržela se jí. Pak zaúřadovala pomalejší kadetka, kterou obě holky dostihly. Zatím co Novotné nedělala s předjetím potíže, Nikolu křížnými manévry na trati zdržela… A protože holky jeli místo tří avizovaných okruhů (nepochopitelně) jen dva, lehkou časovou ztrátu se již nepodařilo dohnat… Každopádně její celkové bronzové místo je velmi cenné, po loňských stříbrech Kováře a Bezdíčkové a letošním jejím stříbru z Losin je to náš (už) čtvrtý hlasitý „štěk” do tuzemského bikového dění. A Nikole za to patří uznání a velký dík s dovětkem: Jen tak dál! Zdravotně indisponovaná Markéta jela na „desítku„ a umístění v celkovém hodnocení ukazuje, že „Markys” patří jednoznačně k lepší půlce českého dívčího bikového mládí. Radost nám udělali kadeti. Tereze Tlamkové, která od Valchova sedlá nového bika, vygradovala forma v pravý čas, place six je jejím životním výsledkem, osmá celkově, co k tomu dodat? Jenom pogratulovat a znovu opakovat: Jen tak dál! Radim před Kuřimí na kole moc neseděl, přesto i on zajel v poho na „šestku". Tradičně honil opět Ondru Žnivu, který už oblékl dres SCOTTŮ. Těch ale bylo ve společném startu kadetů, juniorek a žen jako pověstných much. Ráďa začal vcelku nenásilně dojíždět prvního SCOTTA v domnění, že je to Ondra. Vyklubala se z toho ale nějaká SCOTTKA, a když se mu to přihodilo i opakovaně, nebyl už čas na rázný přibližovací manévr. Ondra dojel čtvrtý, Radim šestý, příští rok oba zůstávají ještě kadety, můžeme se tedy na jejich souboje těšit už teď! A věřme, že tak jako loni, si to kluci budou rozdávat – o bednu!

Junioři zasáhli do bojů jen dva: Vašíček z Barákem. Michalu Vyroubalovi vystavil STOP lékař, Ondra Schmachtel se rozhodl podpořit „druhý sled" na Golemovi. Duo našich se vydalo ze všech sil a to jim vyneslo cenné finálové bodíky! Ty byly letos kupodivu bez finálového bonusu a dokonce se neškrtal ani nejhorší dosažený výsledek! Změny v celkovém vyhodnocování oproti loňsku, které jsou podle mého názoru tak trochu krokem vzad… Ale jak se postupně obeznamujeme s vrcholovým orgánem naší cyklistiky, tak se už moc ničemu nedivíme… Ještě dovětek k juniorům. Michal Vyroubal letos válel a čeká přestup mezi dospělé. Věřím, že vydrží a půjde dál výkonnostně i výsledkově kupředu. Ostatní tři mušketýři budou napřesrok ještě mezi juniory jako druhoročáci a i oni určitě mají to lepší ještě před sebou. Rozhodující bude, jak dál se budou rvát se „šakalím věkem„ a kam v žebříčku svých priorit zařadí sport, který si vybrali – tj. horská kola. Jízda k dospělosti není snadná, v dnešní době je to pro leckterého teenagera někdy i dost „brutus” sjezd „vo dršťku„ (drogy, alkohol, cigarety)… Nicméně prioritou na ní určitě musí být studijní výsledky, to se často mele se „srdečními” záležitostmi a když je to řízlé tréninkovými povinnostmi… Nemají to Ti mladí věru snadné! V případě našich junclů, sportovců každým coulem, ale buďme optimisty. Opakuji svůj optimismus a víru, že příští rok se prosadí výrazněji než letos. Premiéru v ČP si zažila letos ve formě jezdící Eva Zemánková. Dojela sice jako poslední klasifikovaná (9.), ale náročnou trať jezdila v celku jistě, distanc udýchala, i ona zaslouží pochvalu. Její současná pracovitost je příslibem pro příští sezónu, kdy bude mít ještě stále juniorský věk. Letošní ČP je tedy pro MORAVCE minulostí. Že se v něm medailově prosadíme, to čekal před sezónou asi málo kdo. Za výkonnostními krůčky vpřed našich áčkařů stojí kromě jejich píle a podpory rodičů taky neoddiskutovatelně trenérský rukopis zkušeného Martina Bezdíčka. Cenné je i to, že letos jedeme bez zlomenin. Ne že bychom nepadali. Ale když jdeme na zem, tak pružně jako kočky – hlavně dík Janině strečinku a Erikovým kondičním cvičením z loňské zimy, který jsme se snažili více-méně nešidit. Takže suma sumárum, pojďme společně dál krok za krokem. Uvidíme, kam ještě se nám tu pomyslnou kárku s nápisem MORAVEC podaří - v národním poháru i jinde po světě - dotlačit.

Fotky: Martin Bezdíček, server MTBS