Blanenský Golem - 10.9.2005
Na 5. ročník oblíbeného závodu vyrážíme v rekordním počtu závodníků. Petr Koudelka za veterány, Radek Šín, Petr Švancara, Michal Šimerle, Radim Kovář, Tomáš Mucha, Jirka Herda a Štěpán Ševčík za muže (byť 3 mají teprve 12 let), všichni v kategorii HOBBY 30km.
Podpůrný tým tvoří Jan Koudelka, Petr Švancara, Vojta Švancara, Veronika a Michaelka Koudelková, velomateriál přepravila tam i zpět firma Jirka Laštůvka, Benešov. Koudelka má trochu strach, aby nebyl nařčen z týrání dětí… Dobře ale ví, že kluci na to mají a že poslední určitě nebudou. Průběh závodu mu dal za pravdu. V peletonu startujících jsou i oba letošní mistři republiky MTB: Boudný i Němcová. Tratě jsou prý oproti loňsku mírně změněné (neprojížděli jsme je), počasí je ideální, bezvadně funguje i organizace závodu. Startujeme asi z 1/3 startovního pole, na pozdní příchod na start si dal letos Koudelka dobrý pozor. Je jasné, že Michal Šimerle s Petrem Švancarou pojedou hodně v předu. Konkurence je velká, HOBBY jede 146 závodníků!
Na trati nemá nikdo z našich vážnější potíže. A výsledky? Michal Šimerle dojíždí 7., Petr Švancara 11., Radek Šín 35., Radim Kovář 36., Tomáš Mucha 71., Štěpán Ševčík 74. a Jirka Herda 75. z 83 klasifikovaných. Koudelka se nemýlil. A jak dopadl on? 11. z 33 klasifikovaných a po závodě zažíval rozporuplné pocity (reportáž přímého účastníka čtěte na jiném místě). Žluťásky s nápisem „Moravec” na zádech lze na závodech tohoto kalibru už jen těžko přehlédnout! Dobrý závěr sezóny! Merida v Jedovnicích? Letos ještě ne-e…
Reportáž z Golema psaná v sedle horského kola - potřetí
Letošní Golem má pro mě zajímavou předehru: Jirka Laštůvka - řidič benešovských pekařů nám v dodávce převáží 6ks kol (Radimovo veze Honza Koudelka a Michal si je doveze též po vlastní ose). Z Benešova vyjíždíme se zpožděním, navíc Jirka má ještě mezipřistání v Boskovicích. Trochu šílím, protože po loňské zkušenosti s pozdním příchodem na start chci, aby jsme už nejpozději v 10.00 hodin byli na „roštu”. V areálu ASK brzdíme tak, tak v 10.00 hodin. Kluci si rozebírají a kontrolují kola (než jsem dorazil s technikou, Petr Švancara s Honzou Koudelkou a Standou Kovářem vyřídili prezentaci), takže bez dalšího zdržování hurá na start. Účast je letos opět rekordní, stojíme ale zhruba v 1/3 startovního roštu a to je docela dobré. Hledám Michala, je na startu kousek před námi, ještě více dopředu tlačíme Petra Švancaru. Naši mladí (kromě Radima) jsou trochu vyjukaní, pár uklidňujících a povzbuzujících slov pro ně je na místě. Upřesňuji si s nimi ještě, co mají udělat v případě, kdyby je na trati stihly nějaké potíže (sláva mobilním telefonům). Startovat v závodě s úřadujícími mistry republiky (Němcová, Boudný) je docela dobrý pocit… Je 10.30 a Erik Řezník posílá „balík” bikerů na trať. Opatrně projíždíme první levotočivou zatáčku z areálu a na silnici se tomu snažíme „vosolit” a dostat se ještě více dopředu. Na startu byl přede mnou asi 10m můj soupeř z „Vrchoviny” Zdeněk Kejík, mám na něm založenou svoji taktiku - zkusím se ho držet. V pro mě kritické zatáčce u Kauflandu mě tentokrát nikdo nesestřelil, takže směle do terénu, výchozí pozice není špatná. Zdenála nevidím, ale jedeme s Radkem Šínem a Martinem Barákem z Valchova. Táhlé stoupání na Karolín pole začíná trhat. Ve vracečce před výjezdem z lesa mrknu a vidím Zdeňka - měl tam drobný problém, něco ztratil, takže ho mám na očích! Nekonečné stoupání mě ale dává zabrat. Nestíhám Šína z Barákem, na Radka ačím ještě křiknout, ať honí Kejíka.
Michal, Petr, Radek a asi i Radim jsou přede mnou, Štěpán s Jirkou a Tomášem asi za mnou. Snažím se pořád někoho dohánět, docela se to daří, deru se vpřed, snad jsem tolik na kluky neztratil. A skutečně - když se více otevře horizont - vidím je. Radima a opět i Zdeňka Kejíka. Šlapu co to jde, letos si to zatím bez průserů užívám. Bylo by dobré jít co nejvíce dopředu, dokud to je do kopců, protože dolů to moc neumím. No uvidíme… 2 brody v lesích před Kuničkami jsou bez potíží , nad Kuničkami je Kejík v dohledu, ale dost dalekém… To Radim je blíž. Sjezd okolo Žďáru a pod Petrovice bez problémů, tempo je myslím, pořád dobré. Občerstvovačku projíždím bez zastavení, akorát si beru banán. V bidonu mám pití ještě dost. Je přede mnou poslední vážnější stoupání - na Veselici. Daří se mi dojet Radima. U rozhledny ho už skoro mám. V zatáčce se ohlíží, uvidí mě a je to pro něho zřejmě impuls, aby - zrychlil. Má asi ještě kde brát, na rozdíl ode mne. A před námi jsou už jenom sjezdy ku Blansku. Tuším, že ho už asi neuvidím… Spolu s Radimem je na dohled pořád i Zdeněk Kejík. Chci to ještě zkusit - dojet ho. Za Veselicí je úsek tvořený táhlou rychlou rovinkou po polní cestě zakončený kolmou pravotočivou zatáčkou do lesa. V přemíře snahy jsem to moc rozpálil, nakonec tu točku vybírám, ale v následné pěšině je pařez, o který škrtám nohou a bum - už ležím. Nic, trochu odřená levá holeň, kolo OK, nasedám a jedu dál. Přesto je tak asi 30 sekund v čudu! Škoda, už jsem myslel, že to letos projedu čistě… Po této epizodce jsou opět všichni v nedohlednu, ku Blansku sjíždím osamocen. Sjezdy jsou letos obzvlášť nebezpečné, předešlé deště pískovcové cesty různě vymleli a deformovali, ustát to v rychlosti kolem 50 km/hodinu je kumšt. Neriskuji, radši více brzdím, mám přece doma ženu a dvě děti… Záhy zjišťuji, že ne všichni sjezd zvládají - míjím dva dost ošklivě dodřené kolegy, potkávám i sanitu. Pár bikerů mě v tom sjezdu ale „natáhlo” - platím tradičně za svou opatrnost a bojácnost daň. Přesto v rovinkách u Blanska dojíždím 2 bikery. Myslím si ale, že to jsou muži, a tak se za nimi už jen vyvážím do cíle. Cíl, je to za mnou, koukám po našich: Je zde Michal, Petr, Radek i Radim (jel letos první závod, který nevyhrál) - dobrý. Takže ještě počkáme na Jirku, Štěpána a Tomáše. Z tratě nepřišly v souvislosti s nimi žádné špatné zprávy, tak snad jedou a dojedou. Jdu se občerstvit, sdělujeme si dojmy. Michal je 7. , Petr 11. - super!!! Koukám na svůj výsledek. Jsem 11. v čase, jakém jsem to tady ještě nikdy nezajel. Spokojenost. Kejík přede mnou - 8. - nespokojenost. A zjišťuji, že jeden z těch dvou, za kterými jsem se vezl do cíle , byl z naší kategorie… Kdybych ten konec nevypustil a „šmikl” ho, mohl jsem být - blbec - v „desítce”… Těžký vztek…
Záhy v pohodě dojíždí i ostatní naši kluci, svoji premiéru ve velkém závodě zvládli na jedničku, mám z nich radost! Ještě jeden velmi dobrý pocit ze závodu. Lidé kolem tratě už ví, komu patří nezaměnitelná žlutá trička a všech nás 8 Moravců zažívalo po trati velmi příjemné povzbuzování! Elitní ženy vyhrála Martina Němcová, blahopřeji jí a zvu ji na naši zimní výročku - přislibuje účast. V závěrečné tombole bereme dokonce nějaké menší výhry - efektní tečka na závěr vydařeného bikerského dne.
Fotogalerie:
1. Naši sestavu - zleva Ševčík, Šín, Koudelka, Mucha, Kovář, Švancara a Herda - doplnil ještě Šimerle.
2. Soustředěn na startu Petr Švancara.
3. 5. ročník Golema byl právě odstartován!
4. Michal Šimerle stíhá ve stoupání elitní jezdce.
Komentáře