Blanenský Golem 13.9.2003
Reportáž psaná ne na oprátce, ale v sedle horského kola. Blanenský Golem - 13.9.2003 - postřehy přímého účastníka.
Počasí nám tentokrát na ruku nejde. Je deštivo a na zlepšení v průběhu dne to nevypadá. Do Blanska jedeme ve složení: já (Petr Koudelka), Radek Šín a Petr Švancara. Do auta nás vzali naši přátelé z Okrouhlé - Pavel Tlamka se synem Tomášem. Hlavně sem jedeme s cílem dokázat si, že máme na to jezdit v elitním složení i závody vyšších kategorií. Po příjezdu do prostoru startu a cíle (areál ASK Blansko - jako při „Hořickém prďáku”) pocity veskrze pozitivní, organizačně zdá se vše klape perfektně. Prezentace s jedinou komplikací - nemáme 500.- Kč zálohu na čip. Mám ale u prezentace známe a vše je záhy dohovořeno. Jedeme všichni kategorii Hobby - 30km, na startovní roštu jsme zhruba v jeho polovině. Start bez komplikací, kluci nasazují ostré tempo, mám co dělat, abych se jich držel, za mnou cítím naše okrouhlecké kámoše. Bohužel stále prší, postupem času čím dál víc… Připomínám, že biky vesměs nemají blatníky a vyjelo nás na trať kolem 250 závodníků… Bude to masakr… První stoupání na Karolín. Jede se nám dobře, jedeme po hromadě (my 3 z Benešova), s potěšením zjišťuji, že více předjíždíme než jsme předjížděni. Zahřívám se na provozní teplotu, začíná mě ten extrém docela bavit. Kluky asi taky, protože mi poodjíždí. Oba okrouhlečtí zůstávají někde vzadu. Makáme dál a šplháme se nad Blansko. Snažím se hochy zase dojet, předjíždím pár lidí, snad i Marťu Němcovou??? Na místech s delším dohledem Petra s Radkem matně spatřuji, je to dobrý, jedou asi v pohodě. Malá chybička se vloudila - zapomněl jsem stisknou tachometr a nevím tudíž, kolik mám ujeto. Zapínám ho aspoň dodatečně. Je to ale zbytečné, asi po půl hodině totálně provlhl a ukazuje hausnumera… Nevadí, hlavně, že je jinak technika O.K. V dobrém tempu dorážíme na nejvyšší bod tratě - Kuničky. Vím, že teď už to bude vesměs z kopce a nehorší už máme za sebou. A blíží občerstvovačka v Petrovicích - taky dobrý pocit. Kluky už ale nevidím, museli mě ujet aspoň o minutu. Z mírného kopce se řítím do obce Ždár - a průser!!! Šlapu naprázdno - prasklý řetěz!!! Do pr…..le!!! Rychle se vracím, chvilku trvá než jsem ho našel. Z části klusem při kole, z části jako na koloběžce kloužu do Petrovic ve víře, že tam budou mít pořadatelé nýtovačku. Nemají!!! To je pech. Já se na to vy…..u. Není náhodou třináctýho? Stojím tam jak hromádka neštěstí a kolem projíždějících soupeřů se ptám, zda tu nýtovačku někdo nemá. Nemají!!! Ani kluci Tlamkovi, ani nikdo jiný…Už ztrácím naději, když tu přijíždí na kole můj anděl vykupitel s číslem 66. Řetěz jsme opravili a já mohu pokračovat a závod alespoň dokončit. Kolik jsem ztratil času? Odhaduji to v rozmezí 20-30 minut. Smůla, smůlovitá…Solím to co to dá, co rozmoklá a už rozježděná trať dovoluje. Při jednom sjezdu jdu lehce k zemi, odřenina nestojí za řeč. Předjíždím ještě pár lidí (svému zachránci jsem ujel už dávno, on ale jede 56 km) a pak už se řítím sám z kopců ku Blansku. Bahno od předního kola mi pravidelně strefuje jedno nebo druhé oko, ale já vím , že už mě dnes nic nezastaví a cíl mě nemine. Nikde po cestě nevidím ani naše kluky ani okrouhlecké, to znamená, že už musí být dávno a v pořádku v cíli. I já se tam se smíšenými pocity záhy ocitám. Na jednu stranu jsem rád, že jsem dojel, na druhou stranu mě štve ta smůla s řetězem… I s kolem lezou všichni pod proud vody z hadice, vypadáme jako horníci, kteří se místo uhlí rozhodli těžit bahno. Pak sprcha, voda má k teplé daleko. Mám jenom minimum věcí na převlečení, ale to není problém. Pořadatelům hlásím svůj příběh - mému dobrodinci udělují cenu fair-play. Kluci dojeli v pohodě. Petr šel sice taky k zemi, je dost odřený a po pádu zpomalil - přesto dojel v kategorii na skvělém 15. místě. Radek je 19., Tomáš Tlamka 35. (z 50 prezentovaných). Pavel Tlamka je v naší kategorii 6. já 11. (ze 17 prezentovaných). Když bych od svého času odečetl cca 25 minut ztráty způsobené prasklým řetězem, bylo by to kolem 3. místa…! Vrátili jsme čipy a posečkali ještě, zda na startovní číslo nevyhrajeme některou z cen. Bohužel. Není dnes náhodou třináctého? Akce splnila účel. Potvrdili jsme si, že kluci mají na to jezdit závody vyšších kategorií než je Vrchovina cup!
Ing. Petr Koudelka
Komentáře