Dětský cyklistický klub Moravec Sokol Benešov

Průzkum Žeravice 18.-19.6.

Ani na potřetí není den „D” - co se týče počasí - jistý. Tři žlutí mušketýři (Ivana, Petr a Verča) vyráží po 9.00 hodin z Pavlova směr Protivanov, kde se přidává k průzkumu čtvrtý mušketýr - Milan. První plahočina je nad Studnicemi před vjezdem do vojenského lesa. Je tam odpočívadlo s dřevěnou sochou bájné kočky Mory, která kupodivu není ještě nijak poničená. Bez zadýchání brzdíme na druhé plahočině - v centru Vyškova. Krátké osvěžení v Černohorské restauraci přichází vhod. Před polednem dosahujeme výchozího bodu budoucího výsadku: polní cesty na okraji obce Topolany. Podjíždíme dálnici a vyrážíme dál po cyklotrase 5029 směr obec Snovídky. Prusy, Boškůvky, Moravské Málkovice, Orlovice… Tyto obce postupně projíždíme. Terén je nenáročný, první stoupání, které stojí za řeč je z Orlovic nad Nové Hvězdlice. A co je hlavní - provoz je zde minimální! To je přesně to, co potřebujeme. Z Hvězdlic sjíždíme do Uhřic a v Milonicích se napojujeme na frekventovanější silnici č. 429, která vede od Vyškova. Následují Nesovice, kde přejíždíme frekventovanou silnici a železniční trať. Po levé ruce se kocháme místním zámkem. Zdoláváme kopec č.2 nad Nesovice a sjíždíme do dílčího cíle cesty - obce Snovídky. Zde končí trasa 5029, my pokračujeme po cyklotrase 473 a průjezdem Nemotic a Mouchnic brzdíme v městečku Koryčany, kterému předchází kopec č.3, stojící za řeč. Zde stanovujeme velkou plahočinu. „Tachec” ukazuje najetých cca 30 km. Bude zde oběd a my osobně ověřujeme schopnosti kuchaře restaurace Záložna na místním náměstí. Jídlo chutné, s panem vedoucím (jmenuje se Hanák) jsme si plácli, v úterý 26. července nás zde bude mít zas - a v poněkud vyšším počtu.
Dalším cílem průzkumu je ověřit přístupovou cestu na zříceninu hradu Cimburk. Volíme pokračování po trase 473, ale odbočku z ní k hradu míjíme, není označená! Zajíždíme si ale pouze cca 1km, jsme bdělí a ihned vyhodnocujeme, že něco neklape. Trošku „maskovanou” odbočku nakonec nalézáme a lesní zpevněnou cestou - jak jinak než do kopce - šplháme se k hradu. Je to pěkný historický „kousek”, do vnitř ale nejdeme, to necháme až na 26. července. Po krátkém občerstvení projíždíme po žluté turistické od hradu k místu zvanému „U kříže” (je zde prostorné parkoviště) a odtud pokračujeme opět po silnici - směr obec Vřesovice. Silnice vede smíšenými lesy, které tvoří „Chřibský masív”. Po zdolání horizontu jsme zakrátko ve Vřesovicích. Zde najíždíme na vinařskou cyklotrasu, stylové sklípky u silnice dávají tušit, že jsme již v kraji lahodného vinného moku. Naším dalším postupným cílem je vesnička Ježov, kde místní myslivci pořádají zvěřinové hody. Kančí kýta se zelím nemá chybu, večeře je tímto pořešena. Čeká nás poslední kopec a za ním - cílový městys Žeravice! Jsme již netrpělivě očekáváni. Parkujeme bezchybné bicykly, ubytováváme se a prubujem s našimi hostiteli nejdříve místní restauraci „Formanka” a pak sklípek pana Kopeckého, kde koštujeme skutečné vinné poklady…! Spíme jak zabití, nicméně v 9.00 ráno jsme opět v sedlech a vyrážíme na spáteční cestu. Je identická s tou všerejší, akorát od místa „U kříže” již nezajíždíme na Cimburk, ale pokračujeme rovně do Koryčan. Bez potíží a ve svižném tempu dojíždíme do Vyškova, kde obědváme. Jedinou nepříjemností pak v závěrečné fázi cesty je dešťová přeháňka, která nás zastihuje ve vojenském lese před Studnicemi.
Průzkum v číslech:

Fotky: Petr a Veronika Koudelkovic.


Komentáře

Nový komentář