Kemp Žeravice 26.-29.7.
Den první, úterý 26. července
Nalodění do invazních vozidel probíhá netradičně u Pavlovského dvora. Petrova obava, že bude invazních aut málo, se ukazuje jako lichá. Kola převážně nakládá dodávka Karla Folkla, batožiny takřka všechny pohltil přívěsný vozík nováčků kempu – Hořavových z Bořitova. Definitivně se konvoj sedmi aut šikuje za Protivanovem ve směru na Nivu pod vedením invazního vozu č. 1. Řídí ho Pepa Barák a jede v něm Ivana s Petrem, kteří znají přesnou polohu „vylodění„. A zde se rýsuje komplikace č.1: Ivana a Petr znají příjezd na místo výsadku cyklostezkami. Nyní musí Petr pevně uchopit mapu a vést konvoj na stěžejní bod z pozice řidiče. Daří se mu to napoprvé a na vybrané polní cestě za obcí Topolany u Vyškova se během pěti minut rozvine třicetihlavý cyklošik! Bezproblémové vylodění účastníky povzbuzuje a za krátko Petr velí k odjezdu „jedniček”. Po pěti minutách vyráží i „dvojky„ – všechno ve směru cyklotrasy 5029. Jedno invazní vozidlo necháváme v Topolanech (Spáčilovic), dvě se vracejí zpět na Benešov (Folklovic) a čtyři dělají „garde” třicítce odvážlivců (řidiči Barák, Šín, Krejbich a Hořava). Počasí se z oblačna probouzí do polojasna a nám cesta ubíhá velmi svižně. Přesto komplikace č.2: Michal Šmída, jedoucí s „jedničkami„, se v neprodyšné bundě přehřívá a jeho výkon klesá k nule. Nabírá ho k tomuto účelu připravené doprovodné vozidlo. Solíme to dál a už bez komplikací dojíždíme do místa první velké plahočiny, kterou je městečko Koryčany. Zde je depo v pravém smyslu slova včetně obědu a nezbytného doplnění tekutin. Vzpružení – a už opět i s Michalem – vyrážíme zdolat 4km kopec – Chřibský masív. Na jeho lesním horizontu je plánovaná zastávka, během níž dobýváme další z hradů na našich cestách – zříceninu CIMBURKA. Je to zde pěkné, romantické místo, uprostřed Chřibského lesa. Po „kochačce” a „občerstvovačce„ míříme již vstříc úrodným viničním svahům a než se nadějeme, vítá nás obec Žeravice a naši dočasní hostitelé: manželé Kopečtí, správci čtyř starších nemovitostí, z nichž ve dvou budeme po tři noci přebývat. Ubytování není bez komplikací, není možno se vždy zavděčit všem stran toho, s kým bude kdo spát… Nakonec se ale daří každému najít si svoji postýlku a už se scházíme v domečku „U meruňky” (roste před ním tento strom a je sladkými plody vpravdě přetížen), kde pro nás p. Kopecký připravuje večeři na grilu (párečky) s první degustaci vínka v jeho sklípku. Komplikace č. 3: není síly, která by nás ještě popohnala na průzkum zítřejší trasy. Petr trne, pojede se tedy „na ostro„, to jsme ještě nikdy nezkoušeli… Rozbíhá se zábava při kytaře, večer je vlahý, počasí drží, nálada výborná! Po potížích s autem nakonec šťastně doráží i Milan Tlamka. Děti večerku ve 24.00 jakž takž dodrželi, ne tak dospělí… Naše libé zpěvy (ve finále především v podání „Michala Davida Malého” a Patrika Hořavy se utišují v cca 02.30 hodin… David nám směle prezentoval písně ze svého připravovaného CD. Škoda jen, že si nezapsal noty, neb ráno si už žádnou z tklivých písní nepamatoval…
Fotky: Petr a Veronika Koudelkovic.
Den druhý, středa 27. července.
Pod širákem na dvorku domku „U meruňky„ spali tři Milanové („Drsoň” Zemánek, Tlamka, Šmída) s Petrem a tito se do nového dne pravděpodobně vzbudili nejdříve. Hned asi po nich i „stanaři„ – Martin Barák se svojí Markétou a jejími sourozenci Karolínou a Patrikem. Že proběhlo několikeré „čištění zubů” není třeba připomínat. Pomalu se zvedá z postýlek i zbytek šiku, v 9.00 nás čeká snídaně v příjemném prostředí místní restaurace „Formanka„. Je formou „švédských stolů” a jídla je dost, takže se před cestou můžeme pořádně „nafutrovat„. Petr s Milanem Šmídou po snídani zajišťují na místním ObÚ kopie map, které budou dnes velmi důležité: náš operační prostor nebyl ověřen průzkumem, čeká nás jízda naslepo se všemi nástrahami, které jsou s tímto typem jízdy v neznámém teritoriu spojeny. Ale věříme si. I proto, že nás posílí v cyklošiku zkušení Luboš Šín, Michal Krejbich a Pepa Barák. Vyráží jedničky – ve směru Tučapy, Boršice, Buchlovice. Za nimi dvojky a tentokrát i trojky: Josef Barák, Martin Barák a Markéta berou záštitu nad nejmladším účastníkem expedice – Alexandrem Hořavou. Starší Karolínka Hořavová stíhá s dvojkami, patronát nad ní má Milan Tlamka. Doprovodné vozidlo pilotuje dnes Patrik Hořava s velitelkou Helenkou Barákovou. V Tučapech toho mají nejmenší děti dost a přesedají do doprovodného vozidla. Petr vede dvojky velmi jistě a s předstihem tato skupina brzdí u státního zámku Buchlovice. Jedničky však nikde nevidíme… Po kratším úsilí se nám daří s nimi spojit: kufrují… V Boršicích sjeli z trasy. Směřovat do Buchlovic a na Buchlov totiž není totéž. Přesto stíhají přijet na 12.30 hodin, kdy máme rezervaci na prohlídku zámku. Kufrují i Martin s Markétou, kteří zůstali po zadu po doprovázení malého Alexe. Ti už sice stanovený čas nestihli, ale kastelán nedělá problémy a bere je na prohlídku s následnou skupinou. Jde s nimi i Petr, který před tím hlídal kola. Zámek Buchlovice zůstal pod státní správou a je to opravdu historický klenot! Kromě interiérů zaujala bujná, bohatá a roztodivná zámecká zahrada, která způsobuje, že objekt z dálky nevidíte – je skryt v nádherné zeleni. Doplnění paliva (oběd) probíhá v restauraci na místním náměstí. Vše je zde jak ze škatulky, místní si turistů náležitě hledí, s návštěvou jsme spokojení. Na zpáteční cestě má technické problémy Petr, kterému se zadírá spodní kolečko na přehezce. Provizorně to za pomoci vesničanů obce Tučapy opravil a ve zhruba 17.00 jsou všichni stíhači v pořádku zpět na naší dočasné žeravické základně. Petr ještě stihl očíhnout koupaliště v Těmicích. I když dnes již bylo slunečno a relativně teplo (cca 24°C) zatím neotevřeli. Při večeři (kuřecí stehna na grilu z dílny hostitelů – manželů Kopeckých) definitivně rozhodujeme, že další náš výpad bude směřovat na Bukovanský mlýn u Kyjova. Čekají nás zítra taky návštěvy: z Betany přijede Maruška s doprovodem a návštěvu ohlásil i náš „Grilteam”, tj. Barákovi a Ševčíkovi z Benešova se Zdenou Šínovou. Večer je opět ve znamení kytary a zpěvů. Lenka s Petrem si notují songy Chinaskáčů a především Milan Šmída dokazuje ve vinném rozpoložení svoje úžasně silné a při tom libozvučné pěvecké schopnosti! Kam se hrabe Eda Haken… Do naší party skvěle zapadli Spáčilovic, o Hořavech již byla řeč, i s nimi jsme stejná krevní skupina. Do 00.30 vydrželi tradičně jen Ti nejodolnější. Kromě „podširáčníků„ 3M + P ještě Martina, Lenka, Verča, David, Leoš… Litujeme a posléze bereme ohled na „stanaře” – Martina, Markétu, Alexe a „Kerolajn". Těžko asi při našem burácení mohli usnout… Ale prý jo!
Den třetí, čtvrtek 28. července
Po ránu rutinní procedury. Zuby si čistíme, alespoň my, „podširáčníci„, zodpovědně. Hned 3x. Zubními pastami ORAL A, ORAL B, NEORAL C. Po vydatné snídani přichází na řadu pro jistotu ještě ORAL D. Následně jsme už opět v plné síle v sedlech a fičíme směr Kyjov. Petr opakovaně zdůrazňuje včerejším zbloudilcům, že jedeme do KYJOVA a nikoli do KYJEVA! Bloudění by se v tomto případě časově protáhlo podstatně více než v případě BUCHLOV-BUCHLOVICE. Doprovodné vozidlo řeší opět dvojka Patrik Hořava + Krásná Helena (Baráková). Jedeme opět „z placu”, na průzkum včera již nezbylo sil. Nebloudíme. Když jsou vodiči nejistí, vznášejí na místní domorodce stručné dotazy. A Ti vesměs radí dobře. Bukovanský větřák tušíme na kopci a nemýlíme se. Stoupání nás opět zahřívá na provozní teplotu. Cíl stojí za to. Nejedná se o historický objekt, naopak. Mlýn s lopatami zde, stejně jako přilehlé objekty, nestojí dlouho. Areál, kde jsou kromě ústřední stavby ještě restaurace, ubytovací prostory a stáje je situován – jak jinak – na kopci za vsí Bukovany. Prohlídka třípatrového větřáku s výkladem pana Otce zaujala. Především, když mluvil o dvou osudových chybách sponzora tohoto velkorysého areálu: první jeho chybou prý byla jeho první manželka, druhou chybou zase ta druhá… Koukáme, my chlapi s úsměvem po sobě: jsme vesměs zatím zatíženi pouze jednou životní chybou. V interiéru obdivujeme dobovou expozici, expozici moderního umění i archeologické nálezy včetně lidských ostatků nalezených při stavbě mlýna. Z nejvyššího patra jsou „čuděsná„ panoramata do okolí. Dobrý pane Otče! Ale teď už rychle koštovat, jak vaří paní mlynářka, z našich útrob se již ozývají podezřelé zvuky. Po chutném obědě následuje zasloužená pauzička, ani se nám z tohoto pěkného místa moc nechce. Sjíždíme zpět dolů do Kyjova a razantním vpádem okupujeme místní koupaliště. Personál nejdříve myslí, že si děláme srandu. Je spíše oblačno, byť už poměrně teplo (cca 24°C). Na místní vodomily je to však těžká zima, koupaliště je proto úplně prázdné a tudíž – jenom naše! Většina MORAVCŮ jde do akce. Skáčeme z metrového prkna, z třímetrového, malé děti si s Dejvem užívají megaskluzavky. Řádíme zde za dobrý peníz skoro dvě hoďky Samo, že nám vyhládlo a tento problém je potřeba pořešit. V Kyjově na jedné z hlavních „štrasse” večeříme a zažíváme milé setkání s paní Renatou, Petrovou neteří. A pak už opět zpět směr Žeravice. Na základně už na nás čeká Maruška Zouharová s doprovodem. Poslední dva kilometry nás zkrápí kapky slabého deště, o zmoknutí se nedá ani mluvit. S holkami z Betany míříme rovnou do sklípku p. Kopeckého, který je na dnešní večer plánovaný. Zábava opět běží na „plný pecky„ akorát, že holky ze stacionáře (s Majkou přijela ještě Hana a Irena) jsou „pěkně měkký” a brzo odjíždí zpět na Vysočinu! Škoda, my ostatní ale frčíma dál, vždyť máme před sebou poslední večer. Při vínku, zpěvech a kytaře zaléháme opět ve 2.30 ráno. „Podširáčnící„ 3M+P tentokrát neriskují a vzhledem k občasnému dešti si zalézají do stodolního „forhózu” mezi penky, ve kterých má již pan Kopecký zaděláno na kvalitní destilát. Najdeme naše čtyři mušketýry ráno ještě živé?
Den čtvrtý, pátek 29. července
Jeden z kvarteta 3M+P si ráno pochvaluje: „Ten čmaj tade tak krásně voni…„ A jeho kolega mu odpovídá: „To nevoni ten čmaj, to sem já na Tebe déchl…” S nostalgií si řádně naposled čistíme zuby a naposled vydatně snídáme na Formance. Následuje nepopulární balení. S dočasnou paní bytnou, paní Kopeckou, se loučíme v prodejně smíšeného zboží, kde příležitostně jako penzistka vypomáhá. Petr pak velí k odjezdu. Nejdříve směr rozhledna Johanka u nedaleké obce Hýsly. Je to zajížďka a počasí je po včerejšku poněkud nejisté. Odvážným však štěstí přeje! Rozhledna se líbila, panoramata OK a zvlášť její strážce – snad stoletý, dlouho nestříhaný beran – zaujal. Z Hýsel míříme do Vřesovic, kde se dostáváme na trasu volného návratu ve směru Koryčany. Zde si užíváme Velké plahočiny, polívčička a pitíčko přišlo vhod neb sluníčko opět začíná docela pálit. Deš´tové mraky se evidentně vypršely jinde. Oběd – pravá italská PIZZA – na nás čeká v Nových Hvězdlicích. Ještě před tím však v obci Uhřice žasneme nad servisem historické hasičské techniky místních požárníků. Fakt pěkné kousky! Z Hvězdlic nás už pouze čeká jeden kopec a po pěkných silnicích míříme nezadržitelně k Topolanům – místa pro nalodění na zpáteční cestu. Zde se sjíždíme s hlavním přepravním vozidlem – tentokrát je to dodávka Jirky Laštůvky. Nakládka v pohodě, než se nadějeme jsme zpět na mateřské základně – tj. u restaurace Morava Benešov. Kdo moc nespěchá, ještě posedí s Petrem u pivínka, nicméně už zítra se vracíme k běžnému závodnímu životu: jede se Chachar a nejen Tomík Tlamka s Aničkou Zemánkovou již kují pikle, jak vykutat z ostravského uhlí cenné kovy. Přípravu měli v uplynulých dnech víc než kvalitní! Dnes jsme udělali dokonce oddílový rekord v operačním dosahu: Z Žeravic do Topolan jsme nakroutili 57 km!!! Díky patří všem statečným v sedle i podpůrnému týmu. Kam příště? Objevují se hlasy, vrátit se do Žeravic, vždyt hrad Buchlov zůstal tentokrát námi nepokořen. Petr má zase v hlavě „Devět skal", Ivana rakouské cyklostezky… Uvidíme, něco se zase vymyslí. Na tužení kolektivu jsou naše kempy vskutku ideální!
Komentáře