Kemp Svitavice 27.-30.7.
Den první 27.7.2010.
Ráno není kam spěchat. Cíl je vzdálen pouhých 27km, takže se u Moravy scházíme v 9.45 hodin. Doprovodné vozidlo nám - podobně jako loni - zajistili nezjištně manželé Barákovi. Pojedeme ve třech vlnách: jedničky vede Verča Koudelková, velitel Milan Šmída. Dvojky vede Petr Koudelka, velení mu obstarává Eva Zemánková st. Trojky má na starosti zavést Ivana Koudelková, kápem je Drsoň Milan Zemánek. Krátce po desáté hodině - po společném focení před akcí - mizí úvodní grupa směr Kořenec. První malou plahočinu Petr naplánoval na Hitlerově autostrádě před Vanovicemi a všechny tři skupiny k ní doráží v pořádku. Stejně tak se daří dostihnout i velkou plahočinu v lesním amfiteátru za Drválovicemi. Zde dětem ukazujeme pamětní místo z 2. světové války. Vše jde hladce, jsme už sehraný tým! Druhá malá plahočina je u letovického rybníku, celý konvoj jede stále bez potíží. A žádné drama se nekoná až do cílového prostoru. Takže krátce po polední brzdí 25 žlutých snajprů na pobřeží Křetínky, invaze klapla na 100%! Budujeme si „předmostí” pro další výboje v rámci mise. Ubytování, zázemí i obsluha v restauraci se jeví velmi dobře, je zde útulno. Po obědě (porce byly omylem takřka výhradně dětské, to se ale později upravilo), velí Petr na první průzkum: musíme „prostřílet” cestu na zítřejší výpad do Rudky. V Křetíně volíme delší cestu, která není do strmého kopce: naším prvním cílem je obec Sulíkov. I když stoupání není velké, je dlouhé. Přesto na Sulíkov dojíždíme vcelku svěží. Průzkum táhnou nováčci - hlavně Tomáš Tlamka je neobyčejně vitální a tempem své jízdy dráždí průzkumnického veterána - stréca Drsoně, který ho - stručně řečeno - nestíhá! Petr na něj v posledním kopci čeká a vyslechne si: „Dé tomo mladymo po čuni, jede jak Kontador, deť mě z toho rani…” Tímto si Tomášek Tlamka vysluhuje válečné jméno Alberto Contador a na pokyn Petra disciplinovaně snižuje tempo. Ze Sulíkova se už kutálíme z kopce do Rudky. Zde rozbíjíme tábor v příjemné hospůdce, jakmile zjišťujeme u jeskyně rytířů, co potřebujeme. Po nezbytném oddychu a doplnění tekutin míříme zpět. Máme ještě jeden úkol: ve Vranové domluvit v místní restauraci na zítřejší odpoledne pro celou skupinu oběd. I toto splněno beze zbytku a bez problémů v kompletním stavu dojíždíme s dobrými zprávami v podvečer na základnu. Počasí OK, příjemný vlahý večer, ohýnek plápolá, pečeme buřtíčky, pivínko chutné, k půlnoci i nějaké ty zpěvy večerní, po půlnoci jdou dokonce tři dospělí stateční ještě na Adama smočit svoje atletická tílka do Křetínky…
Fotky: Koudelkovi.
Den druhý 28.7.2010
Spalo se dobře, k deváté hodině se couráme na snídani, jsou obložené talíře - mňam! Opět nemusíme nikam spěchat. Cesta je průzkumem prošláplá akorát Petr u jídla řeší dilema: zvažuje nepřítele zmátnout nečekaným tahem a jet mezi Křetínem a Sulíkovem mimo cestu ověřenou průzkumem. Je to sice do strmého kopce, ale podstatně kratší! Nakonec padá jasné rozhodnutí v duchu tradic MORAVCE: jede se horší cestou, která vede přímo k cíli! Zvládneme to, nejsme přece žádné „máčky”! Výpad ale nezačíná dobře: ještě před Lazinovským JZD hlásí Drsoň defekt! Domluva je rychlá a jasná: Milan si pomůže sám a dojede nás! My v Křetíně najíždíme opravdu na kopec se stoupáním 17%! Je dlouhý sice něco přes kilometr, ale všichni naši se s ním poprali příkladně a - dali ho! Obdivuhodně motal nožičkama mimo jiné naše mladé rajdry především Martin Doskočil. Díky nečekanému tahu jsme zcela zmátli nepřítele a u jeskyně Blanických rytířů brzdíme ještě před stanoveným termínem návštěvy! Do útrob hory jdeme ještě před polednem a je zde vskutku na co koukat. Rolinek byl fakt borec, jen škoda, že umřel tak mlád a nestihnul toho víc! V jeskyni jsme zažili i pár minutek nefalšované tmy tmoucí… Z ní jsme pokračovali na rozhlednu Milenka, která je součástí areálu. Zde jsme se zase pokochali panoramaty, výhled byl znamenitý. Po prohlídce před další cestou krátce odpočíváme a ozývá se nám Drsoň: čeká na nás ve Vranové v restauraci! Míříme za ním, oběd zde je TOP, polévka „klechtanka” jako od maminky, nejeden MORAVEC si přidal, tři druhy pivínka, opravdová gurmánská oáza! Ani se nám nechce se zvedat! Milan Zemánek Drsoň nás vede do Křetína zkratkou, kterou při cestě za námi objevil, takže bez dalších ztrát jsme na základně opět poměrně brzy. Den ale ještě zdaleka nekončí. Petr jede z průzkumem ověřit zítřejší cestu do Letovic (Isarno a zámek). Isarno je po ruce, na zámek musíme projet přes město, ale taky to není žádný problém. V zámeckém areálu nás čeká překvapení: potkáváme se zde s tankem T34 z Míchova, kolem kterého jsme jezdili v r. 2008 při našem cestování na Svojanov! Plníme opět úkol, domlouváme v zámecké restautraci oběd, doplňujeme tekutiny a mizíme zpět na základnu. Na okraji Letovic Verča hlásí Petrovi, že chybí Šmídovic kluci. Petr dává strohý rozkaz: „Jeď se po nich podívat!” Verča se s nimi vrací asi za 15 minut, Honzík spadl při výjezdu ze zámecké brány! Má hnutou přehazku (řadit ale jakž-takž může) a odřel si koleno. Takže jakási první nepatrná ztráta. Honza je ale statečný a jede v poho dál. Mezi tím na Svitavici pozval Roman Dokoupil na svoji motorovou jachtu holky z naší skupiny a ukázal jim, že by se mohl živit i jako lodivod! Večer po večeři opět pohoda, klídek a táboráček, večerka ve 24.00 nicméně opět více-méně dodržena!
Večer byla u táboráčku ještě jedna novinka: po letech jsme pěli tábornické písně opět za doprovodu „sladkého dřeva„, které velmi dobře dokážet rozezvučet – Verča Koudelková! V podvečer pro „kajtru” a zpěvníky se s Veronikou a Petrem otočil do Benešova David Malý. Takže druhý táborák byl fakt se vším všudy!
Fotky: Šmídovi.
Den třetí 29.7.2010.
Ráno opět v pohodě, po nezbytných procedurách nasedáme do sedel svých biků a vyrážíme směr – letovické Keltské hradiště – Isarno. Je situováno v bývalém lomu a během více jak hodinového výkladu se dozvídáme opravdu dost zajímavé věci. V Isarnu jsou shromážděny nálezy z různých lokalit z celé ČR. Naše příslušné úřady pouští archeology na naleziště zoufale krátce neb historické artefakty nesmírné ceny stojí zpravidla v cestě nějakým „grandiózním„ stavbám naší stupidní současné konzumní společnosti… Přesto jsou tito lidé trpěliví a vytrvalí (což by asi měly být dvě základní charakterové vlastnosti každého archeologa) a díky tomu jsme v Isarnu mohli vidět kulturu keltského člověka z časů více jak 1000 let „etomu nazad”. A když k tomu připočteme fundovaný výklad našeho hostitele, tak rázem vážně zvažujeme, že se sem možná ještě někdy vrátíme: buď 14.8.2010 na keltskou bitvu, nebo později na keltské vepřové hody? Uvidíme… Každopádně „dech dějin„ nás zdržel víc než jsme čekali a na zámek vyrážíme již dost hladoví. I z tohoto důvodu druhou sondu do historie začínáme pro jistotu obědem v zámecké restauraci. Porce sice nic moc (vzpomínáme na včerejší gáblík ve Vranové), ale stačilo a hurá do útrob třípatrového objektu. Funguje to zde tak, že uvaděčka Vám řekne na úvod pár historických dat a pak už frčíte sami dle libosti po šipkách. Místy je to sice „vymlíkováno” chabě, ale nakonec jsme trefili všichni. Doménou zámku je, že zde v ladu, čistotě a lesku nenajdete prakticky nic neb je furt v rekonstrukci. Takže pouze jediné dvě cimérky jsou v zámeckém duchu, jak jsme o podobných objektů zvyklí. Jinak majitel p. Vavříček (ať je to kdo je to, udělal zde doposud ohromný kus záslužné práce) na zbytek expozice umístnil geniálně bez ladu a skladu vše, co se v objektu dochovalo… Možná i proto nás nás často z dob dětství známé artefakty doslova pohltily a i zde trávíme „přes čas„. Vše dokresluje stodola „narvaná” historickou technikou větších rozměrů a nedaleko ní, již zmiňovaný vrak tanku T34. Letovice jsou zkrátka prodchnuty důležitými mezníky historie skrz naskrz… Výjezd ze zámku je tentokrát bez trestného bodu, na „kruháču„ se od nás oddělují Šmídovi s Domčou Prudkem – jedou do Velmatu opravit „navalenou” Honzíkovu přehazku. Zbytek grupy míří na zmrzku na náměstí. Čekáním na „opraváře" jsme se dost zdrželi, takže pod deštníky přežíváme dešťovou přeháňku. Většímu dešti ujíždíme právě včas, po dojezdu na základu se rozcedilo naplno…
Petr jede ještě s Romanem v dešti zaparkovat jeho motorovou jachtu do Orlí zátoky. Baterie motoru jsou vybité, oba borci si musí zaveslovat. Pořád prší, z táboráčku dnes nebude nic, ale čekáme ještě na návštěvu Marušky Zouharové s doprovodem. Dlouho se nehlásí a usuzujeme, že se v dešti nevydali. Ozývají se poprvé až před 20.00 hodinou. Petr je naviguje a jde jim nad Svitavici na křižovatku pro jistotu naproti. Po asi 45 minutách se vrací sám, zmoklý… Zouharovi nepochopitelně na Svitavici netrefili, volali, že kvůli dešti a pozdní době auťák obrací a jedou domů… Z jejich strany trochu navigační fiasko, které Maruška oplakala, na setkání s námi se moc těšila… Večer trávíme nicméně opět v dobré náladě, ale v hotelové jídelně. Dnes Lenku Tlamkovou (maminku Contadora) vystřídal Milan Tlamka (táta Contadora) a dovezl chutné zápisné! Po menších potížích s náladovým číšníkem Martinem (Drsoň ho musel umravnit razantnějším stiskem jeho hrdla) opět mírně překračujeme – tedy my dospělí - dobu večerky.
Fotky: Šmídovi.
Den čtvrtý 30.7.2010.
Ráno jsme si spravedlivě pospali. Pořád poprchá a Petr tudíž upouští od poslední ranní cesty pro nejpilnější, která měla vést na rozhlednu ú obce Ústup. Po snídani v klidu balíme, pořád prší. Ne moc, ale za to vytrvale. V průběhu dopoledne mrkáme po čase zase na TV, dnešní počasí nás docela zajímá. Předpověď je příznivá: po poledni by mělo přestat pršet definitivně. Přijíždí doprovodné vozidlo Barákových, Petr s Ivanou a s majitelkou řeší úhradu nocležného. Se zpožděním 45 minut, tj. ve 12.15 hodin se dávají tři vlny MORAVCŮ do pohybu – směr Benešov. Plahočiny projíždíme a využíváme bez potíží a podle plánu brzdíme ve 14.00 nad Šebetovem v hospůdce U Lemura. Od obědu zde jsme si hodně slibovali, protože majitel – p. Jirka Pytlíček – je vyhlášený kuchař. Z tohoto pohledu nás čekalo zklamání: jídlo sice chutné, ale málo! Nejvíc kňučí vyhládlý Peťa Kočvara. „Pytlas" improvizuje a hladovce operativně dokrmuje. Takže poslední kopce ku domovu zdoláváme přece jen jakž-takž syti. Restaurace Morava nás přijímá v plném počtu před 17.00 hodinou. Operaci ANDROMEDA 2010 považujeme za ukončenou, snad budou mít děti na co v dobrém vzpomínat!
Fotky: Koudelkovi.
Komentáře