Kemp Jižní Portál 29.-31.7.
Den č.1
Ostrému startu předchází průzkum čase T: -2 dny, kdy Petr s Ivana Koudelkovi s Martin Barákem dopilovávají co by budoucí vodiči – trasu cesty na JP (najeli celkem 84km). Bylo to potřeba. Po vydatných deštích není sjizdná cyklostezka z Malé Lhoty na JP. Jde to objet zajížďdkou, ale po normální silnici. Tato varianta je jednomyslně odsouhlasena. Při zpáteční cestě je také prověřena trasa Obora-Doubravice-Kuničky-Valchov-Velenov-Suchý-Benešov. I tato varianta je zamítnuta neb čtyřkilometrové stoupání z Doubravice nad Kuničky by bylo přece jen pro naše elévy ještě příliš tvrdým oříškem.
Na základě těchto skušeností již nic nebrání tomu, aby se v 9.30 hodin odlepili od Moravy „jedničky„ vedené Martinem Barákem s velitelem Michalem Vyroubalem, po nich „dvojky” (Petr Koudelka/Milan Šmída) a nakonec i trojky (Ivana Koudelková/Milan Drsoň Zemánek) v celkové síle 24 bikerů. Přes Suchý, kde dobíráme Sabinu a Petra Kočvarových + Terezu Sekaninových, míříme sešupem do Velenova a svižným tempem přes Pilské údolí a Lhotu Rapotinu dobýváme první horskou prémii na Oboře. Zde nás jistí důležitá součást výpravy – doprovodné vozidlo pilotované jožkou Barákem s velitelkou Helenkou Barákovou. Po kratším odpočinku sjíždíme do Hutě Sv. Antonie a odtud nás čeká druhý horský výjezd – na Malý Chlum. Beze ztrát pokořujeme tuto kótu 498 m. n. m. je zde vyhlášena Velká plahočina a svačino-oběd. Výhled z místní rozhledny je parádní, dohlednost velká, spatřujeme na horizontu i bílou kouličku benešovského radaru. Řešíme taky první defekt. Michal Vyroubal nýtuje řetěz Drsoňovi. Pokračujeme ladným sjezdem lesem do Bořitova, kdy po cestě nás čeká zajímavost č.2 – setkání s monumentálním Rolínkovým sousoším Husitské trojice. Bez vážného zadýchání přejíždíme „státní", prosvištíme Černou Horou, abychom svižně zdolali třetí horskou prémii dne – stoupání do Žernovníků. Odtud už je zo až na JP převážně z kopce, Ti poslední dojíždí na malebnou lesní základnu bez potíží do 15.00 hodin. Máme za sebou vcelku úctyhodných 39km. Chutný pozdní oběd přichází vhod, většina výpravy má volno, sedmi Rangerům - dobrovolníkům Petr velí na průzkum.
Michal, David, Petr, Martin, Milan, Drsoň a Verča vyráží na akci, která vstoupí do historie oddílu počtem defektů a technických trablů. Na dvanácti kilometrech jsme dokázali píchnout jedno přední kolo, přetrhnout řetěz a ulomit sedlo… Nic nás ale nezaskočilo, všechny potíže zdárně řešíme a Petrův cíl se beze zbytku daří splnit. Údolím „Pěti brodů„ přijíždíme do obce Skalička, kde si ověřujeme, že místní koupaliště je přesně to, co nám na „zavtra nraviť sa”. Po turistické zelené nalézáme i další cíl naší mise – pomník padlých partyzánů roty generála Luži. A ani torzo hradu Trmačova nám nezůstává utajeno. V celku beze ztrát brzdíme v podvečer opět na základně a těšíme se na první „opíkačku". Večerka ve 24.00 za dobré nálady vesměs dodržena. V noci prchají Michal s Dejvem ze stanu spát do ubytovny neb bez spacích pytlů jimi zima otřásá. Jinak noc v poklidu.
Fotky: Petr a Veronika Koudelkovi.
Den č.2
Snídaně chutná a do sytosti formou švédských stolů. Zbývá i na svačinku, kterou si na koupák bereme. Čeká nás průjezd údolím „Pěti brodů". Tři z nich mají na cca 4km úseku cesty do Skaličky varianty přechodu po lávkách, dva jsou ale na tvrdo: buďto ho projedete nebo si zmáčíte nožičky. David, Michal a Martin a další dospělí muži fungují jako přenašeči těch nejmenších, samozřejmě za cenu vlastního zmáčení. Porvali jsme se s vodou se ctí a opět beze ztrát po 10.00 hodině rozbíjíme na koupališti deky a odhalujeme svoje ladná tílka. Vodička osvěžující, v bufetu známý Tonda z místního grilteamu, počasí ideální – nemá to chybu! Mimochodem Tonda ze Skaličke pozdravuje Dášu a ostatní naše Grilisty! Po obědě vyzývá Petr do sedel – pojede se k nedalekému pomníku partyzánů. Kupodivu jede většina našich rekreantů. Včera průzkum podpálil partyzánům na pomníku svíčku, ta je – na rozdíl od lesa, který pomník obklopuje – vyhořelá. Společné foto na pietním místě a hajdy zpět ještě na hoďku k vodě! Tu máme tento den opravdu zažitou, takže nás brody už nijak nevzrušují, a většina našich jezdců z řad i těch nejmenších, je už umí jezdit! Na základně opět pozdní chutný oběd. Kromě dvou pávů a dvou pávic nám zde dělají po celé tři dny jako jediné nemilou společnost – vosy! Několik našich to skutečně odnáší žihadlem, smůlu má především Jirka Doskočil, který v jednom dnu inkasuje dokonce tři bodnutí. Nese to však jako správný MORAVEC – statečně! V podvečer za námi přijíždí další očekávaní hosté: Maruška Zouharová s Hankou Ševčíkovou a Peťa Dvořáková. Slaví se Petrovi narozeniny, Petr je pozorný jak k dětem (zmrzlinka), tak k dospělým (pivní režná). To vše proloženo opět opíkačkou. Nicméně večerka opět jakž-takž dodržena!
Den č.3
Tři Rangeři (Petr, David a Martin) mají za úkol po společné snídani splnit poslední cíl mise: zapálit svíčku č.2 na hrobě Dušana Skříšovského v nedalekých Moravských Knínicích. Pod vedením Davida švihají svižným tempem v 8.30 směr hřbitov, po kratším hledání nacházejí místo posledního Dušanova spočinutí… Svíčka hoří, na urnu zavěšujeme kamarádovi medaili. Vyrážíme zpět a na silnici Kuřim – Tišnov nám David ještě ukazuje přesné místo nehody, které určuje malý dřevěný křížek s Dušanovou fotkou a drobnostmi z jeho života. Neboj Dušane, nezapomeneme a jak zase pojedeme kolem, zastavíme se za Tebou na pokec… Zpět jedeme jinudy. Přes Malhostovice a Nuzířovský kopec do Skaličky a pak opět známým údolím „Pěti brodů". Krátce po 11.00 jsme zpět u našich, Ti už mají naloženo v doprovodném vozidlu manželů Barákových a jsou hotovi vyrazit. Vítáme se s naší poslední návštěvou: na silničce za námi dočubal Martin Bezdíček, který Petra informuje o výsledku čtvrtečního závodu družstev v Chebu. Nikča s Terezou –zlaté, Radim stříbrný! To se nám to bude plahočit! Poslední pivínko a kávička na cestu a v cca 11.30 se náš konvoj dává do pohybu – směr Benešov. Stoupání do Žernovníku se nezdá, ale dává zabrat. Stejně jako některým průjezd kruhového objezdu u ČH, kde nešťastně padá – Martina. Se zaťatými zuby ale jede dál, není to nic vážného. V Bořitově se s námi loučí Martin Bezdíček. Než se nadějeme, brzdíme ve 14.00 v Oboře, zde je připraven poslední společný, velmi chutný oběd. Sjezd do Lhoty rapotány bez potíží – další plahočina je na občerstvení Šmelcovna. To je však ještě nepochopitelně zavřené… Přesto zde přibržďujem, neb Petr opravuje defekt kola Sabiny Kočvarové. Od výpravy se definitivně podle plánu oddělují Dejv, Čestmír a Michal – díky hoši, dobrá práce! Zbytek mužstva se plahočí nejtěžší, ale nejkratší možnou cestou: směr Velenov (zde další plahočina) a Suchý (zde cílová plahočina). Pak už jen v poho dojezd na Benešov a domluva na sobotní invazi do Ostravy! V celku jsme najezdili různě kilometrů: v průměru okolo 90, Petr 140, nejvíc asi Martin Barák, který se první den po dojezdu na Portál stihl vrátit do ČH ještě pro svoji nastávající! Kromě nějaké té odřeninky, vosích bodanců a několika technických drobností – ztráty žádné. Dnes už vetráni Kempu 09 zvládli svoji misi jak jinak než - se ctí! Uteklo to fofrem, stále více se ozývají hlasy pro příště pobyt prodloužit alespoň o den. Uvidíme…
Komentáře
Krásně okomentované, díky Petře. Jedna "technická", vosami téměř ubodaný Moravec je Martínek, nikoliv Jirka. Jinak vše o.k.
3.8.2009 14:51:43 - Martin Doskočil - mail
No teda já ti Petře řeknu litujeme,nemohli jsme se zúřčastnit,ale muselo to být prima ,jak skvěle okomentované,ty ses minul povolání ne?Zátra u vás ahoj
8.8.2009 22:09:27 - Vlasta - mail