Kemp Lomnice u Tišnova

Epochální objev MORAVCE z oboru Cimrmanologie

Když jsem se vraceli 6 MORAVCŮ (3xPetr, Martin, Ondra a Michal) v pátek před polednem z vrcholu Sykoř, byl jsem (Koudelka) nejstarším členem skupiny a stručně řečeno jsem -po náročných minulých dnech a večerech - z kopce kluky nestíhal. U Plahočiny s názvem „Výbuch” jsem byl nucen vykonat malou potřebu a po úspěšné proceduře jsem škobrtl o kámen, který se uvolnil… K mému velkému překvapení jsem pod ním našel starou, ale zachovalou černou plechovou schránku se šokujícím rukopisem!!!

Rukopis Járy Cimrmana nelezený pod Sýkořem 27.7.2007 (doslovný přepis)
Na své pouti jihem Mocnářsví směřujíc na astronomický kongres do Tyrolské metropole Innsbrucku, jsem v podhůří alpských velikánů dne 28.srpna v 10 hodin 14 minut a 36 vteřin dopoledne někdy kolem roku 1880 narazil na samotáře, jenž se pohyboval po alpských kotárech neobyčejně bystře na technické novince naší doby - velocipédu, jenž z Francie se v těchto končinách objevil. Asi 30-ti letý Rakušan - Tyrolák, po matce Francouz, po otci Angličan měl jméno ryze německé: Helmut Keer a toliko pouze jazyky svých zploditelů ovládal. Společnou řečí jsme tedy spolu anglicky hovořili a já obdivoval jeho umění jezdit v sedle velocipédu skalnatým podalpským terénem. Bylo vpravdě jedinečné, nevídané! Do výšek nad mořem více jak 2000 m rozvážel v čase letním starousedlíkům poštovní zásilky, čímž si u CK Mocnářství na obživu vydělával. Jednu cestu s ním jsem klusem vedle něj absolvoval. Starousedlíci na horských samotách Helmuta vítali pokřikem: „Pojď, pojď, pojď (aby už co nejdříve se k nim dikodrcal) a ”dávej, dávej, dávej!„ (aby jim bystře zásilku předal) a ”jeď, jeď, jeď!" (aby se nezdržoval a nic po nich nechtěl). Na svém velocipádu dokázal vyjet i tam, kde by se kamzík bál vyskočit, neřkuli nejistá noha turistova (tj. moje) vstoupit. Jeho stroj mě zajímal po technické stránce a prodlévajíc s Helmutem několik dnů, napadla mě různá rutinovaná technická vylepšení, aby dřiny tolik v kopcích při šlapání zakoušet nemusel. Slíbil jsem Keerovi, že po kongresu, až se do dočasné domoviny - Liptákova navrátím - vylepšený velocipéd mu postavím a osobní jízdou mu ho do Jižních Tyrol dovezu. Za dobu několika dnů, co jsem v Helmutově skromném horském příbytku pospolu přebývali, k srdci mě přirostl a s ním loučení věru jednoduché nebylo. Odjíždějíc na svém stroji za každodenní obživou volal za mnou „Good By Cimrman!” a já za ním „Good By Keer, Good By Keer, By Keer!” Celou dobu našeho setkání jsem si vědom byl, že tento nový druh bicyklisty si svého vlastního názvu zaslouží. Slovní spojení GoodByKeer, které jsem použil při loučení s Helmutem, se mi zalíbilo. Mohl by se tedy tento nový druh cykloatleta nazývat „gudbajker”, nebo lépe zkráceně „bajker”…! Podpis Jára da Cimrman vl.r. 7.5. 15 hodin, 27 minut, 56 vteřin někdy kolem r. 1881 pod kopcem Sykoř, nedaleko obce s názvem Lomnice.

Toto jsme satřili po otevření schránky.

Vzácný rukopis byl v plechovce pečlivě napěchován.

Text je psaný klasickým inkoustem.

Tímto objevem MORAVEC vstupuje do dějin Cimrmanologie! Jednoznačně tímto potvrzujeme, že Cimrman žil! On je vynálezcem horského kola, on jako první vyřkl kouzelné slovo BAJKER! Úředně ověřenou kopii rukopisu (brzy budete moci tento drahocený fragment na této stránce spatřit včetně schránky ve které byl uschován) pošleme pánům Svěrákovi a Smoljakovi a bez ohledu na výsledek budeme dál pátrat protože ztěžejních otázek je už teď víc než dost: Proč Cimrman svoji zprávu napsal nedaleko Lomnice a proč ji skryl? Kam se poděla Cimrmanova technická dokumentace na horské kolo? Vyrobil je někdy? Co se stalo s Helmutem Keerem? Má potomky? Budeme pátrat v údolí řeky INN poblíž Innsbrucku?
S tím vším výše uvedeným můžete nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, to je ale asi tak všechno, co s tím můžete dělat… MORAVEC je na Cimrmanově stopě a při svých cyklistických aktivitách po ní půjdeme! Petr Koudelka.

Pravost rukopisu potvrzuje dobový papír a schránka.

Středa 25.7.2007

Po Jedovnicích, Kozově, Baldovci a Čechách pod Kosířem se pokusíme překonat oddílový rekord v dálkovém přesunu (38 km - Kozov - 2004). Podle situace je před námi na cestě k cílové základně - Lomnici u Tišnova - buď 42km nebo 47km.
Hotovo vyrazit na kolech směr Lomnice je 37 odvážlivců. Nejmladší je 6-ti letá Anička. Doprovázet nás bude několik doprovodných vozidel, ve kterých pojedou další účastnící akce, takže na penzionu by nás mělo být kolem padesáti MORAVCŮ! Po trase je připraveno 7 odpočinkových „plahočin”, hlavní odpočinková plahočina bude v Černé Hoře.
Krátce před 10.00 hod. vyráží „jedničky” s vodičem Martinem Barákem a velitelem Lubošem Šínem. Krátce po nich startují „dvojky” (Ivana Koudelková - vodič, Leona Koledová - velitel), konvoj uzavírají „trojky” (Koudelka Petr - vodič, Jirka Barák - velitel). Bez potíží a ve svižném tempu míjíme 3 plahočiny (nad Boskovicemi, Lhota Rapotina a Huť sv. Antonie) abychom se kolem poledního všichni sjeli v Černé Hoře. Svačinka oddych, řeč s novináři z Týdne u nás a hlavně dohoda, že z důvodu větrného počasí se jede delší varianta trasy. Před větrem nás ochrání lesní terén.
Opět bez potíží míjíme Býkovice, Dlouhou Lhotu a v 15.00 se všichni sjíždíme na prohlídce rozhledny na kopci Babylon u Kozárova (654 m.n.m.). Prohlídka je i s občerstvením z kiosku u rozhledny, výhled paráda, až na ten vítr. Z Babylonu už není co řešit: 8km z kopců do Lomnice, kde se vrháme vyhladovělí na pozdní oběd. Obytování OK, hostitelé OK, vše zatím klape! Koudelka vysílá do terénu po obědě dvě průzkumné skupiny: jednu do Tišnova (velitel Martin Barák, úkol zjistit, kde je ve městě bazén), druhou do obce Běleč (ujímá se jejího velení, úkol prověřit kvalitu místního koupaliště).
Naši gastrospecialisté pod taktovkou Jirky Baráka zase začínají přípravu na večerní táborák.
Oba průzkumy se vrací v pohodě a s dobrými zprávami. Koudelkou avizované překvapení se koná večer, kdy Koudelka osobně předává k pětiletému výročí oddílu dětem a svým dospělým spolupracovníkům dort a sladké rolády (pekla Jana Dvořáková) jako výraz díků za to, že se daří společnými silami postrkovat pomyslnou kárku s nápisem MORAVEC stále vpřed. Připíjíme si šampusem i s našimi hostiteli (manželé Kamil a Hana Hrubí), kteří slaví letos také „pětku” provozu útulného penzionku. Vynikající grilované klobásy dělají tečku za nabytým dnem. Je třeba na kutě, zítra nás čeká „útok na Pernštejn”!

Čtvrtek 26.7.2007

V 10.00 hod. vyráží po vydatné a chutné snídani do terénu dvě skupiny: Zdatní a odvážní na Pernštejn, ostatní na koupák do Tišnova. Po cestě na hrad brzdíme v obci Črnvír, kde obdivujeme 300 let starý dřevěný most přes řeku Svratku, v jejímž údoli se nacházíme. Prosvištíme Nedvědicí a po vrcholové 2km prémii brzdíme u hradní brány. Od 11.45 nás čeká více než hodinová prohlídka interiáru staleté stavby, kde na Vás odevšad čiší dech dějin. Taky z patra do patra našlapeme 300 schodů! Po prohlídce oddechujeme v předhradí, testujeme kvalitu místní restaurace, obdivujeme výstavku dravých ptáků a 1000(!) let starý tis. Ještě štěstí, že tento strom není někde u Benešova, asi by už bal dávno „vyřešen” jako souš.
V 13.30 startujeme zpět: zkutálíme se z hradu no a pak už je to do kopce. Provádíme ještě krátký průzkum rekreačního střediska Prudká, které je po cestě. Moc pěkné místo, celoroční provoz, doplňujeme zde palivové články (pivínko - kofolka). Ani to nebolelo a jsme u požární nádrže - koupaliště v obci Běleč, které jsme včerejším průzkumem vyhodnotili jako způsobilé k osvěžení. Koupáníčko, pivínko, kofolka, kafíčko, sluníčko, fajn oddych!
V 16.00 hodin brzdíme u naší dočasné základny a zažíváme pozdí oběd, abychom pěšky vyrazili o hoďku později do židovské části obce. Vítá nás zde místní matrikářka a provádí nás zrenovovanou synagogou. Její výklad o historii nejen této stavby je veskrze zasvěcený, od starosty obce ing. Milana Vojty dostáváme propagační materiály Lomnice u Tišnova (vše s ním domluvil Koudelka při včerejším osobním jednání se starostou na místní radnici). Ze synangogy míříme na udržovaný židovský hřbitov, kde máme možnost spatřit na 1000 náhrobků.
A večer? Ve znamení pokračování oslav. Vynikající grilovaná kuřecí prsíčka, decentní oňostroj, lahodná Otova slivovička, podmanivá kytara a zpěv Marušky a Honzy, večerku dodržet - to byl problém…

Pátek 27.7.2007

V 10.00 vyráží 6 statečných na kolech směr kopec Sýkoř. Na 5 km nás čeká převýšení z 450 m.n.m. (Lomnice) na 701 m.n.m. (Sýkoř). Tato cesta je cestou Járy Cimrmana, který tudy kdysi prošel. Obsahuje symbolicky 7 plahočin a je zakončena těsně pod vrcholem kopce Mistrovou bustou, která nemá rysy ztrhané! „Zobli” jsme si, terén je opravdu spíše pro pěší. Stálo to ale za to!
Jinak už balíme a před polednem vyrážíme v opačném gardu (jako první jedou trojky) - přes Rašov, Zhoř, Jeneč, Žernovník do Černé Hory, kde je ve 13.00 oběd. Dorážíme sem opět všichni v pohodě. Dochází zde k rozhodnutí, že poslední část cesty pojedeme přes Rájec - Kuničky - Němčice do Žďárné, kde se budeme stavovat na prohlídku tratě další „Vrchoviny”. Stoupání z Rájce nad Kuničky (k buku) nás opět prověřuje. Všichni ale válí a obstávají na jedničku! Z Němčic to solíme „Ševčíkovou” zkratkou do Žďárné - vyjíždíme přímo u „Třešňového sadu”, kde se zítra závod pojede. Potrénujem a okolo 18.00 hodin zakončujeme veleúspěšnou misi v domovině v restauraci u Čechů.
Fakta z cesty:

Počasí takřka ideální, středa sice větrno, ale jelo se dobře, čtvrtek, pátek slunečno, nejhůř polojasno. Díky Vlastíku!
Kilometráž - v kopcovitém terénu Lomnice jsme najeli 90 - 120 km, podle toho, kdo kde byla a co najezdil .
Technické problémy - jedna výměna duše.
Nehody - jedno odřené koleno.
Překonán denní oddílový dálkový rekord - jeho hodnota nyní činí 47km.

Borec je MORAVEC!!!

Fotky: Tereza Koudelková, Honza Koudelka