Výlet na rozhlednu Veselice 27.7.2002
Cílem prvního dálkového výletu na kolech byla rozhledna u obce Veselice v Moravském krasu. Čekalo nás 20 km cesty tam - vesměs z kopce, převýšení cca 350 m. Předpověď na akci byla optimální - polojasno, ne příliš vedro. Tradičně od restaurace Morava jsme vyrazili v 9.00 hodin v této sestavě: Děti - Honza a Jirka Herdovi, Radek a Pavel Šínovi, Petr Švancara, Radim Kovář, Tomáš Mucha, Štěpán Ševčík (s kamarádem „Raulem Gonzálesem”) a Eva Zemánková. Dospělí - Petr Koudelka, Lubomír Šín, Standa Kovář a Petr Švancara. Hosté akce: Martina Střížová se synem Zdeňkem z Kuřimi. Celkem 16 statečných.
Bez potíží jsme dorazili lesem po „Jantarové cyklostezce” do obce Sloup, kde na nás čekal průvodce zdejším krajem - ing. Zdeněk Kakáč z Vavřince se synem Tomášem. Přivítali nás a od vedoucího převzali velení.
Hned v kempu Sloup nám ukázal tábořiště vojáků - amatérů - 1.Kozohorské divize, poté následoval zasvěcený výklad o prehistorii zdejšího krasového kraje (viz foto). No a pak znovu do sedel a přesun k světoznámé jeskyni „Kůlna”, kterou jsme všichni navštívili a ve které jsme se příjemně zchladili (viz fotky). Následoval finální přesun k rozhledně, kterou jsem poprvé v dáli spatřili od vesnice Suchdol (viz foto).
Necítíme únavu, když vidíme cíl stále zřetelněji, bez potíží dorážíme na kótu rozhledny (590 m. n. m.) takřka pravé poledne. Po krátké aklimatizaci vyrážíme po točivém schodišti nahoru (162 schodů) - jediné starosti nám dělá paní Martina Střížová, která se prý bojí výšek. Bere si ji na starost sám velitel - pan Kakáč. Nahoře bylo co ke koukání (viz fotky). Pouhým okem byli k vidění dokonce chladící věže jaderné elektrárny Dukovany!
U věže se k nám připojil pan Josef Koudelka - benešovský dálkový cyklista a příznivec našeho oddílu - na některých fotkách ho můžete také spatřit. Dolů z rozhledny se nám příliš nechtělo, ale bylo třeba dodržovat časový rozvrh akce. Následoval přesun do zázemí lyžařského vleku u Petrovic, kde měl pro nás Zdeněk připraven oběd. Opékané párky na ohni (opečení jsme už zvládli sami), doplnění tekutin (alko i nealko), ale především odpočinek dolním končetinám přišel maximálně vhod - čekala nás totiž ještě ta náročnější 2. polovina cesty.
Odpočinkový tábor před návratem jsme „rozbili” opět v kempu Sloup, kde ti méně zdatní především z řad dospělých doplnili vysokooktanové palivo, aby cestu zpět „přežili”. Se Zdeňkem Kakáčem se všichni natolik skamarádili, že ho přesvědčili, aby nás doprovodil až do dalšího cíle naší cesty - obce Suchý. Takže zpět nás jelo 17!
Cesta zpět opravdu prověřila charakter lidí z „Moravce” - a obstáli na výbornou! Někdo dříve a někdo později, ale všichni statečně postupně dorazili na poslední seřadiště u rybníka v obci Suchý. Následoval nezbytný odpočinek - doplnění tekutin - u dospělých opět často vysokooktanového charakteru. Některé děti byli k neutahání a v době poslední přestávky se stihly dokonce v rybníce ještě vykoupat! Následoval poslední přesun - už po silnici do naší rodné vísky, kde na účastníky tour čekala pohostinná náruč restaurace Morava. Děcka jakoby nic necítila, po občerstvení jsme se s nimi velmi rychle rozloučili, dospělí účastníci akce si ale ještě poměrně dlouho „lízali rány” v příjemném prostředí restauračního zařízení (včetně Zdeňka Kakáče, který odjížděl domů až ve 22.30 hodin…). Jinak se všichni shodli, že to bylo prima, a že se už těší na další výlet kolmo kamkoli.
Komentáře