MORAVEC extrém
Kromě cyklistických aktivit máme v oddíle vyjímečného multisportsmena, sympatického mladého muže Martina Závodníka, který dokáže neuvěřitelné extrémní sportovní kousky. V našem oddíle sobě samozřejmě nemá sobě rovného a bude určitě rád, když by se prostřednictvím našeho webu našel podobný „šílenec”, který by byl schopen absolvovat jeho často i dobrodružné extrémní sportovní výkony s ním jako rovný s rovným. V této nabídce se budete moci postupně seznamovat se sportovními výkony, jichž byl Martin přímým účastníkem.
Výlet na Malou Fatru, duben 2007
Martin Závodník (*1979) dokáže (co já vím) například:
- v jednom dni najezdit na kole v hornatém terénu více než 200km
- kultovní pouťovou cestu Benešov-Křtiny urazit pěšky tam a zpět za 8(!) hodin - to znamená, že vzdálenost 64 km zvládne průměrnou rychlostí 8 km/hod…! Naporvé představujeme Martina jako vysokohorského turistu.
Malofatranský jarní vandr 14.,15.4.2007
Na povelikonoční víkend hlásí slunce v duši stabilní jasné počasí, tak přemýšlím co s tím. Rozhoduju se pro skialp v Malé Fatře. Obvolávám pár kamarádů, ale nikomu se nechce, takže opět sóloakce. Ve čtvrtek volá PD, jestli se někam nechystám, kupuju tedy na Zvonařce lupení a v pátek večer už sedíme v překvapivě poloprázdném autobuse do Žiliny. Sice bez lyží, zato s parťákem. Cesta ubíhá rychle, PD vypráví o velikonoční cyklistice v Cerové vrchovině, já o velkofatranské velikonoční pohodě. V Trenčíně je přestávka, přes zamatlané sklo autobusu poznávám místního chasníka, fanouška hromadné dopravy, kterého zde pravidelně vídám jak s výrazem učence pozoruje nádražní cvrkot. Zatímco PD okukuje vnady trenčianskych dievok jdu si koupit něco k pití. Plesk !!! Opilec se kácí na záda z barové židle před nádražní nálevnou. Reflexy ochromené natolik, že se ani nesnaží utlumit pád rukama. Z krčmy vychází jeho kamarád a ve snaze jej probrat mu lije do obličeje zbytek piva z půllitru. Barmanka se jej marně snaží zvednout, chlapík se jen válí na zemi a krhavým pohledem netečně sleduje dění kolem sebe. Jóó v Trenčíně, tam to jináč buší!
V Žilině přestupujeme na terchovský bus, vystupujeme v Krasňanech. V hospodě ještě PD vyžebrá vodu do flašky a za pár minut už uléháme do měkké jarní trávy za dědinou. Ráno krátce po východu slunce vyrážíme do doliny Kúr, nad níž se klene asi nejhezčí část malofatranského hřebene – skalnatý Stratenec, Biele skaly a Suchý. V dolině kvetou prvosenky a blatouchy, devětsily taky oproti velikonocům dost pokročily. Za chvíli vozová cesta končí, nabíráme vodu z potoka a pokračujeme dál prudším úsekem v bukovém lese. Asi po půl hodině z lesa vycházíme na částečně odlesněný boční hřebínek s krásnými výhledy na severní svahy pohoří, v dálce je vidět Lysá i Babia hora. Pod smrkem asi 20 m ode mě vidím stát srnku. Zastavuju. Vím, že když se pohnu, otočí se a zmizí v lese. Ona si však klidně vykračuje sněhem směrem ke mně. Zírám na ni. Srnka se beze známek strachu blíží, nechá se pohladit. Shazuju kletr a rychle vytahuju foťák. Fotím a nabízím jí kus chleba. Nechce. Dochází mě PD, srnka jde k němu, fotíme se s ní. Dál stoupáme bočním hřebínkem až do sedla Priehyb. Srnka jde pořád s námi. Přemýšlíme jestli nemá vzteklinu, ale nechová se agresivně, asi utekla někomu z hájovny. Dál mírně stoupáme po hřebeni směrem na Malý Kriváň. Vidím na něm postavu se psem. Zkouším srnku odehnat, ale zjevně vůbec nemá strach z lidí a když se k ní rozběhnu s hrozivým UÁÁÁ, kouká na mě se stoickým klidem. Pouze PD stojící vedle ní zesinal hrůzou z mého běsu. Na Malém Kriváni potkávám staršího skialpinistu ze Sučian s vlčákem, říkám mu o srnce ať hlídá psa, aby ji nepotrhal. Kouká na mě nevěřícně, ale když se objevuje PD a za ním srnka, hned se k ní hrne a chce se s ní vyfotit. Po chvíli se mu pes vytrhává a žene srnku zpátky směrem odkud jsme přišli. Vidina lehce nabytých peněz z prodeje srnky na chatě pod Chlebom se rozplývá. S chlapíkem si připíjíme slivovicí, vykládá nám o svém kamarádu Jánovi Dobošovi, který se před pár lety zabil při sjezdu do Belianské doliny. Sučanští skialpinisti na jeho počest pořádají každoročně memoriálové závody. Ochotně nám ukazuje místa, kde se dá lyžovat dlouho do jara a kde nehrozí laviny, hlavně v oblasti Malého Kriváňa a Mojského grúňu. O plánech na příští víkend mám už jasno. Loučíme se, chlapík se psem Dinem sjíždí do kriváňského kotle a my pokračujeme po hřebeni na Velký Kriváň. Koukáme do strmého, ve spodní části skalnatého žlebu kde se zabil Jano Doboš, tam bych si asi sjet netroufl. Na Velkém Kriváni je spousta výletníků, kteří se vyvezli z Vrátné do Snilovského sedla lanovkou. Nahoře jsou hlavně pěšáci, pár lidí na pásech a dole v Révajovské muldě nacvičuje pár prknařů skoky. Maďarský výletník v teniskách a riflích se silou mocí snaží na zmrzlém povrchu udržet vestoje, ale po chvíli už si to sviští pěkně po prdeli dolů do sedla.
Na chatě pod Chlebom necháváme batohy a sbíháme kolem nefunkčního vleku Generál na Zajacovú. Odtud do Šútova a dolinou ke známému vodopádu. Nahoře taje sníh takže vypadá fakt majestátně. Bohužel foťáky jsme nechali na chatě, tak se jen napijeme mírně zkalené vody a stoupáme strminou k Mojžišovým pramenům. Vzpomínám, jak jsem zde v listopadu bloudil potmě ve sněhové vánici, tělem brzdil pád na ufoukaném sněhu mezi chlebskými skalami a chvíli nato se bořil ve dvojvajcovém sněhu navátém mezi kosodřevinou. V noci mi pak na chatě nějaký ožrala nablil do pohor, sušících se u topení, nezapomněl ani na ponožky položené vedle. Dneska to ale nehrozí. Cesta je prošlapaná, sníh se boří tak akorát, sluníčko je už sice nízko ale teplota se pořád drží nad nulou, takže jdeme jen v trenkách a triku, stejně teď sebou nic jiného nemáme. Dorážíme na chatu, vítáme se s našimi batohy, dáváme kofolu a polívku, PD vaří pytlíkový guláš a k večeru už se sápeme mezi klečí na Chleb bivakovat do sedla pod Hromovým.
Západ slunce tuctový, opar, fouká silný vítr a je docela kosa. Zalézáme do spacáků, mně se dlouho nedaří usnout kvůli šustění spacáku ve větru, PDýmu je zase zima. K ránu se vítr trochu uklidňuje, usínám. Slunce nás budí před šestou, PD ohřívá zbytky guláše a snaží se uvařit čaj, ale vítr mu pořád sfoukává plamen na vařiči i přes závětří. Já baštím obligátní makový závin. Nechce se nám ze spacáků, tak vyrážíme až po sedmé. Přes Hromové a Stěny docházíme na Poludňový grúň, kam se běhá z Vrátné závod s brutálním převýšením přes 700m na 4km délky. Docela rád bych si ho zkusil. Všude kolem se s ranním sluncem otvírají kalichy krokusů, tak se válíme po zemi a fotíme jak japonští turisti. Dál stoupáme na Stoh, na vrcholu se schováváme v kosodřevinovém závětří, PD vaří svůj mistrovský pudink, pohoda. Rozhodujeme se kam dál. Chtěli jsme na Rozsutec, ale je tam sezonní uzávěra a PDýho láká hřebínek do Kraľovian. Já už ho šel před dvěma lety při přechodu Nízkých Tater, Velké a Malé Fatry, ale nechávám se ukecat. Před polednem (na Stohu jsme se váleli snad dvě hodiny) scházíme ze Stohu a jdeme rozkvetlými loukami kraľovianskeho hřebínku. Všude je spousta krokusů, sasanek a sněženek. Dostáváme se do zalesněné části, místy je zde sněhu víc než na hlavním hřebeni. Jdeme dolů řídkými bukovými lesy s klouzavým listím, kde kvete spousta sněženek.
Po pár kochacích přestávkách docházíme do Kraľovian, kupujeme lístky do Brna a v krámku před nádražím korbáčiky, nanuky a pivo. Jedeme do Púchova, tam přestup na osobák do Přerova. Zde se nám podaří si sednout, PD otvírá pivo a zouvá si boty. Zřejmě trest za letošní zimní Rumunsko, kdy jsem opět provozoval svůj delikátní zvyk nočního sušení propocených fuseklí na prsou pod trikem, což při spaní ve stanu značně zahušťovalo už tak velmi silný karpatský vzduch. Jakmile se vedle uvolňuje místo, okamžitě si za PDýho smíchu odsedám a těším se, až ho průvodčí za obtěžování cestujících smradem vykopne z vlaku. Bohumínský rychlík má čtvrthodinovou sekyru, tak to mete co to dá, do Brna ale stejně přijíždíme se zpožděním.
Závěr: počasí ideální, relativně málo lidí, spálené nohy, ruce a ksichty, velmi zdařilá akce. Kdo nevěří ať tam běží. Skol!
Kilometráž (dle Hikeplanneru): Sobota: 37,1km, stoupání 2841m, klesání 1601m Neděle: 14,5km, stoupání 505m, klesání 1722m
Maťo
Komentáře